Carlo Uberti

Jako každý den šel Carlo Uberti z práce pěšky přes celé město. Šel a těšil se, jak dnes oslaví s manželkou své výročí, neměl ani na kytku a tak se těšili alespoň na společnou večeři. Cestou přemýšlel, jak je Svět nespravedlivý, když může vlastnit doky, takový parchant jako je Thomas Scalleta. O kterém celé město vědělo, že je napojen na italskou mafii. A on, který v životě nikomu nic neudělal, musí dřít jako mezek, aby zaplatil nájem a uživil rodinu. Pracoval jako dělník v docích, dostával pár dolarů za měsíc. Proto musí s rodinou bydlet v bytě v dělnické čtvrti. Ve čtvrti s největší kriminalitou ve městě.

Když však dorazil domů, ozvali se výstřely. Okamžitě vběhl do domu, slyšel, že někdo schází ze schodů. Schoval se tedy dole pod schody a sledoval, kdo ze schodů seběhne. Byl to Charlie McQueen, známý místní zlodějíček nedávno se s ním Carlo porval kvůli podvádění v kartách Charlie nešťastně upadl a zlomil si ruku. Měsíc nemohl jít do práce a v docích čekalo sto dalších na jeho práci. Tak ho vyhodili, všude pokřikoval, že se Carlovi pomstí. Když Charlie vyběhl ven, Carlo vylezl ze svého úkrytu a prudce vyběhl schody. To co se mu ukázalo, za pootevřenými dveřmi ho šokovalo, jeho manželka a dcera leželi vedle sebe a byly střelené do hlavy jako po popravě. Připadal si jako ve zlém snu, sebral všechny úspory, které si za svůj společný život našetřili. Když ty peníze bral do ruky, přemýšlel, co si za ně chtěli koupit. Ale tomu už je konec, sešel tedy ze schodů a vyšel z domu na ulici. Jakmile byl za rohem, slyšel, jak k domu přijíždí policejní auto. Šel jako smyslů zbavený, zatímco v dálce odeznívala houkačka. On si sumíroval myšlenky a přemýšlel co dělat. Jedno bylo jasné pomsta.

                Zamířil si to k nejbližšímu prodejci zbraní, koupil si revolver a pár nábojů. Věděl s jistotou, kde Charlieho najde a našel ho, byl v baru u Sama. Seděl na barové stoličce a pil jeden panák za druhým. Vešel do baru, namířil na něj a zavolal na Charlieho Bastardo. Ten se na něho podíval vyděšeným výrazem plného strachu a zděšení. Když do něho Carlo vyprázdnil celý zásobník, Charlie se sesunul k zemi. Carlo odhodil revolver na zem a usedl za barovou stoličku. Barmanovi hodil zbytek peněz na pult a řekl mu, ať zavolá policii a dá mu jednu flašku na cestu. Když dostal svou flašku, tak se pořádně napil a čekal, až si ho odvezou. Připadal si tak zkažený. Kde jsou jeho zásady? A bylo to vůbec nutné? Věděl, že udělal smrtelný hřích, ale nemohl si pomoci, nelitoval toho.  Z přemýšlení ho probrala blížící se siréna policejního auta. Do baru za chvíli vtrhlo pět policistů, čekali odpor, ale Carlo se nechal v klidu spoutat a vyvést ven z baru. Když jel autem na policejní stanici k výslechu, přemýšlel, že jeho život nemá smysl. Všechno pro co žil bylo pryč, přál si, aby dostal trest smrti. Nechtěl už žít bez rodiny a s pověstí vraha. Ale nelitoval ničeho……