Ulítlá zkouška

Předminulý týden jsem zjistila, že pan profesor vypsal termín zkoušky na 10. června. Zbrkle jsem se přihlásila. Nicméně byla tam přihlášena i jedna z mých spolužaček, a tak jsem si řekla, že to bude ok.

No a tak pomalu jsem se začala na jednu z nejtěžších zkoušek připravovat. Napřed hlavně psychicky a potom i fyzicky a v závěru pak už jen fyzicky. Málem jsem se kvůli tomu dala i na jógu, ale naštěstí jsem neměla čas hledat instrukce na netu.

Přes veškerý odpor jsem nakonec přeci jen ty nikde nekončící skripta dočetla. Stalo se tak ve středu v noci, den před termínem zkoušky a stálo mne to celkem dvě lahve vína a jeden večer na pivku s kamarádem.

Co mě ale nepotěšilo, bylo zjištění, že na zkoušku jdu sama. Bohužel v momentě, kdy jsem to zjistila, s tím už nešlo nic dělat.

Cesta vlakem byla docela fajn, ale místo učení jsem myslela na nejhorší. Na to, že mám naopak oblečené punčochy. Neodvážila jsem se jít to zkontrolovat na záchodky, protože jsem se bála o to, že mi ukradnou skripta a na svou pověst okradené. Na onu školu a pitomou zkoušku jsem si vzpomněla teprve v momentě, kdy jsem zahlídla onu šedou budovu s proskleným vchodem a mercedesem třídy E zaparkovaným u brány. No jo, chudí to studenti dopravní fakulty.

Přišla jsem ke třídě, kde čekalo pár chlapců z výpočetky (pro info, úplně jiná fakulta, úplně jiná dimenze). Byla jsem moc ráda, když jsem v té jednorodé směsi zahlídla dívčinu, která sice vypadala jako kluk s velkým břichem, ale i přesto se pozornost veškerých chlapců soustředila na ni. Měla totiž kvalitní tahák. Šikovná holka, pomyslela jsem si, ta ví, jak na to, a záviděla jsem jí samozřejmě její píli. Já se bohužel na onu zkoušku žádným tahákem nevybavila. Proklínala jsem zmrzlinové poháry a také teď již prázdné lahve vína. Ó, kdyby tolik neprovokovaly, byla bych teď v pohodě.

Chytla jsem paniku. Tahák vytasil i poslední brejlovec stojící v rožku chodby. Ó, ty prokletý horký večery!!! Jak je nenávidím... Ale prd, miluješ je. Vzmuž se, Leni. To zmákneš. Vždyť jsi o deset let starší než oni. Uklidni se a uvažuj. Mohou oni vůbec pít? Nejsou ještě pod zákonem?

V tom vešel on. Muž, profesor.

Fešák.

Vpustil své ovečky do zatuchlé učebny, kde tím nejkrásnějším byla pouze ona klika dveří, která byla zřejmě nedávno vyměněná. Nechal je usadit se, jak se jim líbilo a mne, jakožto jedinou z jiného oboru, šoupl do první lavice. Je to pro dobro lidstva, řekla jsem si a posadila se na dřevěnou židličku, z které mne bolel zadek už při pohledu na ni. (Bolel i poté).

Nejdříve jsem obdržela teoretický test, který se skládal převážně z otázek a,b,c,d. Bylo jich 30, z toho pět jsem otipovala. Některé jsem nechtě přeškrtla, protože mi nepsala propiska. Otázky k doplnění byly čtyři. Zvětšila jsem své písmo a stručně charakterizovala to, na což se autor testu ptal.

Druhý test byl praktický. Spočítat křižovatku, CW a lokaci nebyl problém.

Přesto jsem tam strávila skoro hoďku a půl. No jo, už nejsem hold nejmladší.

"Ukažte, já vám to zrovna opravím.", pravil onen muž a chytl do ruky oba testy.

Začal škrtat a já přestala dýchat. Uklidni se!, řekla jsem si, třeba jen fajfkuje. Máš to správně. Dyť si to dočetla.

"No, no.", pravil po chvíli a já se už skoro bála, že takovej fešák koktá, když v tom řekl:" Je to slabý, tady samé škrtání, tady jste byla zase moc stručná, no ale vyšlo vám to akorát."

No kurva, pomyslela jsem si. Na panáčka jsem se náležitě zazubila a vytasila mu svůj index. Jen pěkně piš a piš...a čitelně.

"Děkuju, děkuju.", odcházela jsem z oné těžké zkoušky. Ráda? Šťastná? Se ví. Tolik úsilí mne to stálo, tolik buněk jsem musela alkoholem zabít, než jsem se vůbec odhodlala to číst.

A kolik jich ještě zabiju, až to budu slavit :)

No a zjištění pozdější bylo o to děsivější...ten profesor je gej :)