Jsou to zmetci 01

„A také pochybuji že někdo z vás má dodělanou školní docházku takže se vás budeme pokoušet pokud to bude možné doučovat. Přeji vám hezký zbytek dne a hlavně se chovejte pokud možno slušně.“ dořekl otec Amber a odešel z místnosti. Amber se rozhlédla po malé místnosti. Byla vymalovaná žlutou barvou která byla na mnoha místech oprýskaná tak že by jste si mysleli že ji něco požírá zevnitř. Pak se pokusila zaměřit na lidi kteří byla rozmístění po celé místnosti. Holka která se děla v lavici vedle ní ji vyrušila z přemýšlení když praskla bublinu z narůžovělé žvýkačky kterou měla v puse. Na dívku se ale Amber ani nepodívala a přemýšlela o tom proč je vůbec tu. Její otec učí na škole která zrovna krachuje. Z posledních sil se vedení školy rozhodlo otevřít zde něco jako nápravné středisko pro lidi kteří něco provedly a ještě za to nemůžou být odsouzeni. Amber se rozhodla otci pomoct a tak jak to jen šlo. A rozhodla se že se je pokusí nějak rozmluvit. „Jsem Amber.“ řekla a usmála se jak nejlépe uměla. Ostatní ale nevypadaly že by se nějak hrnuli do hovoru. Až dívka s růžovou mašlí na hlavě. „Rarity“ řekla a otočila se. Pak se usmála na Amber a otočila se zase zpátky. Dívka která předtím Amber vyděsila když praskla bublinu se po chvíli taky ozvala. „Petunia.“ řekla nebo spíše vyštěkla a dál urputně žvýkala. Kluk v lavici u dveří se narovnal a mrknul na Petunii. „Moc hezký jméno hodí se k tobě:“ řekl a znovu mrknul. „Jestli se to jméno ke mně hodí jak se jmenuješ ty Opičí zadek?“ řekla a dál ho ignorovala. „Neuraz ho třeba se tak fakt jmenuje.“ řekl pihovatý kluk a zasmál se. Petunia a Rarity se zasmály a kdyby ten kluk který předtím mluvil na Petunii mohl pohledem vraždit tak už by všichni byli pod kytkama s nožem zabodnutým až v krku. „Ty taky nejsi zrovna model. A tvoje jméno taky nebude žádná sláva.“ řekl a vražedným pohledem si toho kluka přeměřoval. „Nemyslim si že Mike je nějak špatný jméno.“ pokrčil rameny „ale jinak díky za názor Ale.“ V očích toho kluka se zablesklo. „Jak výš jak se jmenuju?“ řekl a zaťal ruce v pěst. „No já na rozdíl od někoho jsem velice dobře informován.“ napodobil snobský hlas „chtěl jsem totiž vědět s jakou sebrankou budu. Tak abych prolomil ledy tak vás všechny seznámím. Ti dva kluci v zadu ty dvočata to je Dean a Seth. Ta holka co si pořád žere ruku je Amanda.
Ten kriplík to je Chris. A…“ Amber na chvíli přestala poslouchat co Mike povídá a podívala se na Chrise. Připadal jí docela normální ale jen do té doby než si všimla jeho rukou. Nebo to co spíš byli ruce. Od lokte dolů mu chyběli. Pahýl kde mu končily ruce měl omotaný bílým obvazem. Vypadal hrozně smutně. „No tak to jsou všichni.“ řekl Mike a zamnul si ruce.
„Promiň, ale říkal si ještě nějaký jméno?“ zeptala se a usmála se. Mike protočil panenky „No tak jo ale jen proto že jsi milá. Tobias.“ kluk v zadní lavici u zdi sebou nervózně škubnul a podíval se zelenýma očima z Mika na Amber která při jeho pohledu sklopila oči. „Ten kluk co nás teďka kopíruje pohledem se jmenuje Tobias.“ řekl a mrknul na Amber. Otevřeli se dveře a dovnitř vešel muž s brýlemi posazenými až na nose a s rukama plnýma papírů a knih které jen jak zavřel dveře se mu sesypaly na podlahu. Když je zvedl vymáčkl ze sebe něco asi mělo znamenat pozdrav.
Posadil se za učitelský stůl a nervózně se rozhlédl po třídě. „Ahoj děti.“ řekl a po dlouhé odmlce dodal „jste trochu starší než jsem myslel. Kolik je vám let?“ Všem lidem kromě Tobiase a dvojčat nám byli šestnáct, zatímco jim bylo sedmnáct.
Učitel se zatvářil zmateně „To bude asi nějaký omyl.“ řekl sebral si své věci a odcházel. Ve dveřích se minul s robustním mužem který ho odstrčil a učitelovi který jak jsme zjistily do naší školy ani nepatřil. Muž který ho srazil se mezitím co jsme se dívali jak učitel sbírá knihy se posadil za stůl. „Copak jste nikdy neviděly magora? Rozhlédněte se kolem vidíte jich tu mraky.“ řekl a na tváři se mu objevil zlý úsměv. Všichni se otočily. Když se hluk utišil (Mikeovi ještě spadli učebnice) učitel pokračoval „Aby vám bylo jasno já nejsem žádný váš kámoš a nebudete my tykat. A pak jestli nebudete poslouchat tak vás pošlu hezky za řídícím který může zařídit že už se nikdy neuvidíme:“ nato se zlomyslně usmál a chtěl pokračovat. „Myslim že by se nám ulevilo kdybychom vás už neviděli.“ ozvalo se z třídy. Obrátila jsem se za zdrojem zvuku a uviděla Petunii která pořád žvýkala a tvářila se naprosto nezaujatě. Učitel zrudnul a dlouhými, rychlými kroky vyrazil k její lavice
. „Ty si myslíš že si drsná?!“ zařval na ni a jeho obličej ještě víc zčervenal.
Petunii divoce zajiskřilo v očích a zaťala ruce v pěst. „Tak co?! Myslíš si to o sobě?! Tak myslíš?!“ Ten pohyb byl naprosto nečekaný. Petunia praštila pěstí učitele do nosu tak prudce že se učitel skácel k zemi. Válel se na zemi a držel se za nos. To zřejmě Petunii ale nestačilo. Jako kdyby ji chytnul nějaký záchvat začala do učitele jako šílená kopat. Učiteli začala téct z pusy krev a podivně hekal. Petunii ale nikdo nezastavil. Petunia vypadala jako kdyby zešílela. Vzala židli a začala jí mlátit učitele d hlavy. Učitel se chvíli pokusil bránit ale když ho Petunia praštila nohama od židle nejsilněji jak uměla tak spustil ruku kterou se chtěl bránit a zůstal nehybně ležet. „Týjo fakt dobrý.“ hvízdnul Al. „Chceš taky jednu koupit?!“ zařvala na něj Petunia a Al ztichnul. Petunia se posadila na lavici, otřela si čelo od krve a zprudka dýchala. „Žije ještě žejo? Není mr..rtvej, že ne?“ zeptala se rozklepaným hlasem Rarity. „Hele vidíš tu velkou díru na hlavě? Z toho se už asi nevzpamatuje:“ řekl Mike. „Co teď s nim?“ zeptalo se jedno z dvojčat. „A hele androidi se probudili?! Kdybychom to věděli tak se tady nehádáme atd., jasný?!“ řekl Mike a poprvé od té doby se zatvářil zmateně.
„A je vůbec doopravdy mrtvej? Třeba jen omdlel.“ řekla Rarity a vypadala že za chvíli omdlí taky. Petunia se zvedla došla k učiteli a kopla do něj jednou ze svých modrých conversek. „Jo je tuhej.“ řekla a šla se zase posadit. „A neměli by jsme to nikomu říct?“ řekla po chvíli mlčení Amber. Všichni se po ní podívali naštvaným pohledem. Tobias se potichu zasmál. „Si se zbláznila ne?!“ řekla Petunia a vykročila k ní „Myslíš že chci do vězení jenom kůli nějakýmu blbýmu učiteli a holce co se ho zastává?!“ vyštěkla a vypadala že by Amber nejradši doslova zabila. Amber už radši neříkala nic a ani se nezúčastnila toho jak Petunia, Mike, Al a Seth odtáhly mrtvolu učitele do jedné ze skříněk které byli asi na učebnice. Tobias se kouknul na hodinky zvedl se a vyšel ze třídy. Asi minutu potom zazvonilo. Amber nevěděla proč ji Tobias pořád tak zajímá. Měl krásné oči. Vypadal tajemně. Ty vlasy. To všechno se jí libilo. Ale taky ji něčim děsil. Jeho ledový klid. Z přemýšlení ji vytrhlo jedno z dvojčat. „Ahoj.“ řekl a posadil se na lavici vedle ní. Vytáhl z kapsy Snickersku a zakousl se do ní. „Čau.“ řeklaa bez usmání si začala vybalovat svoji svačinu. „Hele v poho?“ řekl a na tváři měl ustaraný výraz. „Co by bylo? Dobrý jen jsme zabili svýho učitele jinak v poho. Dik za optání.“ řekla ironicky a začala chroustat jabko které dostala k svačině. Kluk se zasmál. „Promiň jen se snažím tě rozveselit.“ řekl. „A kterej ty vůbec seš?“ zeptala se Amber a podívala se na něj a pak i na toho druhého který seděl v zadu na lavici a něco kreslil na velký papír.Kromě toho že on měl na hlavě klobouk si s klukem který seděl před ní byli podobní jako vejce vejci. „Já jsem Seth. Ten hezčí.“ řekl a usmál se na Amber. Amber se zasmála. „No konečně se mi povedlo vám vykouzlit úsměv na rtech slečno.“ zasmál se taky. „No ne tady už se nikdy balí. Hele poďte všichni sem tady ti už po sobě lezou.“ ozvala se Mike a ukázal na Amber a Setha. „Víte co měli bysme se všichni víc poznat.“ řekl a sedl si vedle nich židli „Tak zaprvé: Co kdo proved?“ řekla a podíval se na nás zvědavým pohledem. „Tak jo začnu.“ řekla Petunia a přitáhla si k nám židli. Al se zved a přitáhl si ji taky. „Někoho jsem málem zabila.“ řekla a nasadila tajemný úsměv. „Málem?“ zasmál se Mike a pohodil hlavou ke skřínce na učebnice. Petunia ho ignorovala. „Byl to můj ex. Počkal si na mě před jednim klubem kam sem chodila se bavit a říkal že jestli s n im zase nezačnu okamžitě chodit zastřelí mě. A dál už to asi znáte.“ dokončila a začala si pilovat nehty
. V tu chvíli přišlo i druhé z dvojčat a posadilo se vedle svého bratra. „Tak ok teď my.“ řekl Seth a strčil do svého bratra Deana. „Jsme zlodějové. Krademe co můžeme atd. Nikdy nás nechytli až teď. Kradli jsme sámošce chlast. Už jsme měli asi tak osm flašek tak jsme si nandali kapuce a šátky. Tak jsme jako obvykle vytáhly bouchačky vyhrožovali že ji prostřelíme hlavu atd. No ale najednou se rozezněl alarm a všude klem byli policajti s bouchačkama. Nechtěli jsme se nechat zastřelit tak jsme stáli a nechali se odvézt.“ řekl Seth. „Jeden kluk se kterym chodíme občas do hospody nás prokec. Já se omylem zmínil o tom že dem tu sámošku vykrást.“ řekl Seth. Do řeči mu ale skočil Dean.
„Omylem, jo?! No víte on se pán někdy ochlastá tak že ho musim tahat z hospody abych ho vůbec odtamtud dostal.“ ta slova ze sebe úplně vychrlil. Seth sklopil oči. „A co ty?“ zeptal se Seth po chvíli mlčení Amber „Co jsi provedla?“ Amber se zamyslela jestli jim má říct pravdu nebo ne. Naštěstí pro ni v tu chvíli zazvonilo. „Hele není tu učitel takže co kdybychom si šli něco zahrát na hřiště? Navrhuju volejbal.“ řekl Mike a vyběhl ze třídy a za ním i ostatní. Amber zůstala sedět na místě a přemýšlela jestli má říct otci co Petunia udělala. „Ty jsi nic neudělala. To ona je ta zlá.“ ozvalo se najednou za ní. Amber se otočila a podívala se do Tobiášových tmavě zelených očích. :Ty jsi lepší.“ tobias se usmál a vyšel ze třídy. Amber ještě dlouho seděla a přemýšlela. Po zazvonění vyšla ze třídy. Její první den tu skončil. Prošla kolem hřiště kde už taky nikdo nebyl a vyšla ven.