Lindin první kluk

Asi před třemi lety jsme koupili chalupu na vesnici. Nejdřív jsem tam jezdila nerada, protože jsem tam nikoho neznala. Postupem času jsem ale zjistila, že tam bydlí spousta lidiček mého věku. Našla jsem si tam kamarádku (Marcelu) a vyrazila s ní na diskotéku.
Bylo tam docela dost pěkných kluků. Ale na první pohled mě zaujal kluk, který stál hned před diskotékou. Tipovala jsem, že bude starší než já. Pak jsem zjistila, že je to Marcelin bývalý spolužák, takže se mi to hodilo, protože nás představila. Marcela je o rok mladší, tudíž i Kamil, jak se ten kluk jmenoval, byl mladší. To mi ale vůbec nevadilo. Marcela se pořád snažila mi ho dohodit. Ale chtěla jsem sama zkusit, jaké mám šance. A tak jsem Marcelu hlídala, aby za ním nelezla.
Když šla na záchod a já zůstala u baru, objevil se tam Kamil. Chvilku jsme se bavili a pak mi řekl o číslo. Byla jsem moc ráda.
Zjistila jsem, že hraje házenou v Praze, a tak je přes týden pryč. Ale o víkendu bych mohla jet zase na chalupu a vidět ho. Tak jsem pak týden čekala, než ho zase uvidím. A byla to z mojí strany láska na první pohled. Sešli jsme se teda další víkend... A začli spolu chodit. Bylo to super. Sice jsme se viděli jenom o víkendu, ale byla jsem šťastná, pořád jsme si psali. Po dvou měsících chození už jsem se cítila i na to, abych s ním měla něco víc než jen "pusu". Byl to fajn zážitek. Pak jsem ale musela do nemocnice s podezřením na infekční mononukleózu. V nemocnici jsem byla 14 dní. Spolužačky, spolužáci, rodiče, babička, kamarádi, všichni mě přišli navštívit. A Kamil nic. I když to slíbil. Nevydržela jsem to a volala mu, kdy se za mnou staví. Řekl, že nemá čas. Byla jsem naštvaná. Asi za dvě hodiny potom mi volal, že je v hospodě a že si to užívá. Bylo slyšet, že není střízlivý. Pěkně mě zklamal! Svoji holku vyměnit za hospodu? Je to normální? Začala jsem brečet. To snad není pravda, říkala jsem si v duchu. Už jsem přemýšlela o rozchodu.
Když mě pustili z nemocnice, tak jsem se s ním sešla. "Tak ti děkuju, že jsi za mnou přišel do nemocnice!" zněla moje věta na přivítanou. "Ale já ti řikal, že nemám čas." odpověděl v klidu Kamil. "Ne, neměl jsi čas? A na hospodu jsi čas měl? Jak můžeš vyměnit alkohol za svojí holku? Chápeš, jak jsem byla, a ještě jsem, zklamaná???" hysterčila jsem. "Prosim tě, co to do tebe vjelo? V hospodě jsem byl až potom, to už stejně nebyly návštěvy!" ... Chvilku jsme se takhle dohadovali... Pořád jsem byla uražená. Nakonec jsme se rozchodu vyhnuli. A byli spolu ještě další dva měsíce. Rozhodla jsem se, že si kvůli němu koupím antikoncepci. Pro jistotu. Šla jsem si pro ty prášky a hned mu napsala. On mi napsal SMSku: Uz se tesim, az prijedu z Prahy, abysme na to mohli vlitnout, kdyz mas ty prasky! ... tahle zpráva mě rozzlobila. Teď mi připadalo, že mě má jen na to jedno. Že každý víkend přijede, užije si a zase odjede. Napsala jsem, že tohle fakt ne. A bez milosti jsem se s ním už definitivně rozešla. Pořád mi psal, ať to neukončuju, že mě má ze všech nejradši. Ale nedbala jsem, to totiž řiká úplně každej kluk! Skoro rok jsem si žila svůj život. Občas se nějakej kluk objevil, ale většinou to moc dlouho nevydrželo. A po roce jsem se zase viděla s Kamilem na diskotéce. Měl tam holku, přesto na mě něco zkoušel. Po roce!!! Řekl mi, že mě má pořád rád. Ale nevěřila jsem. Sice mi to během toho roku psal nejmíň tisíckrát. Ale měl tam přece holku. Už jsem ho prostě nechtěla. Jenže za 14 dní na to byla další diskotéka. Samozřejmě, že jsem tam nemohla chybět. A on tam byl taky. Opila jsem se... a to dost. Využil toho a řekl, že má novýho psa a že mi ho ukáže. Tak jsem šla k němu, jenom se podívat na toho psa, byl fakt moc krásnej. Jenže jemu o psa ani tak nešlo. Prostě to na mě zkusil a já podlehla. Nevím, proč. Jestli za to mohl alkohol. Nebo jestli jsem fakt tak pitomá. Víc než po roce jsem spala se svým bejvalým! A ještě když měl holku!... No jenže mi pak přišla zpráva, kdy mám dostat měsíčky... Že si není jistej, jestli nebude tatínkem. Proboha! Uplně jsem se zhrozila. Vždyť jsme měli kondom. Hmm, ale prej mu sklouznul. Ani jsem to nějak nezaregistrovala. Měla jsem nervy, jestli to dostanu nebo ne, nespala jsem. Měla jsem týdenní zpoždění. To už byly nervy tuplem na pochodu. Naštěstí jsem to pak dostala. Napsala jsem mu, že je to v pohodě. A že ho už NIKDY nechci vidět! Teď si za to pořád nadávám. Proč se to vlastně stalo!? Proč jsem byla tak blbá???