Requiem For One Love

                                           Requiem For one love

                  

 

Ležíš...

Poklidně spíš. Máš naprosté štěstí. Já nemohu. Já už toto nemohu.

 

Pořád si hrát na milující manželku, dodržovat jistá společenská pravidla. Pomyslný a hloupý řád, který byl stanoven někým.

 Ale kým? Kdo může určovat pravidla? Kdo může tvrdit, že toto je správné a to druhé není? Kdo dokáže řídit lásku? Proč někdo něco v lásce zakázal?

 

 ...Převaluji se. Nemůžu spát. Ne, vedle tebe. Mám tě už dost. Tvého chování, toho jakou kolínskou používáš, toho že mne stejně podvádíš. Nikdy jsme se nemilovali. Ale museli jsme se vzít. Byla to chyba, kterou musím snést. Je to trest. Ovšem pouze můj.

 

 Mám s tebou krásné dvě dcery. Možná to je jediné mé štěstí v tomto pekle. Jenže to nenahradí prázdnotu, kterou cítím. Chybí mi láska.

 

 Jednou jsem lásku zažila. Vzpomínáš na tu ženu, která byla na naší svatbě? Všichni se z ní radovali a ona ne. Milovala jsem jí a ona mně také.

 

Kde je jí teď konec? Jak se má? Našla si někoho, kdo její city bude opětovat?

 

 Nikdy bych si tě nevzala, kdybych k tomu nebyla rodinou donucena. Můj otec a matka jsou katolíci. Podle mého názoru až fanatičtí. Byla jsem a jsem jejich jediné dítě. A oni chtěli, abych měla potomky. Nepochopili, že je to díky moderní vědě možné. Nechtěli o tom vůbec slyšet. Pro ně to bylo zlo. Stejně tak pro spoustu ostatních…

 

 Pamatuješ si, jak jsi mi tehdy vyhrožoval, že pokud se s ní dál budu stýkat, tak mi děti sebereš? Zamezíš mi, abych se s nimi stýkala. Jsi stejný jako oni.

 

...Jen spi. Vlastně se stále divým, že tě netrápí svědomí potom, co jsi provedl a provádíš. Ničíš další takové jako, jsem já. Další, kteří propadly „zakázané lásce“.

 

 Všichni se oháníte hloupou Biblí, kde není nic přesně napsáno. Děláte hrůzostrašné věci, ničíte životy a štěstí, které mohli mít. A za cenu čeho? Za cenu mnoho životů.

 

 Kdy bych neměla s tebou své dvě holčičky, už dávno bych za ní odešla a žila s ní šťastně až do smrti. Tedy aspoň se pokusila.

Nemohu si být jistá, že je ta pravá dokud to nezkusím. Ale jistě vím, že ty nejsi pravý. Jsi fanatik. V každém vidíš zlo. Ale největším zlem jsi ty sám. Kéž bys skončil v pekle. Vím, že by se to přát nemělo, ale co jiného mi zbývá.

 

 Uvízla jsem zde s tebou. Mohu si dovolit mít tyto představy. Je pravdou, že se mi sem tam mihne představa, jak tě zabiji. Ovšem to by mi mé dcery neodpustili. I přesto jaký jsi, tě mají rádi. Občas se jím divím.

 

 Jsi pouhý homofób, vůbec netuším, kdo ti dal svolení dělat tyto krutosti. Ale nejenom tobě. Ostatní by se taky dívaly skrze prsty. Nevidí pouhou lásku, vidí v tom pekelnou moc, která musí být zničena. Je mi z vás na nic. Je mi na nic z tohoto života. Pochybuji však, že se to někdy změní. Lidé budou pořád takový. Budou mít svoji pravdu, a vždy si najdou něco, proti čemu se budou ohánět a co budou nenávidět až do té meze, že to budou chtít vyhubit.

 

 Doufám a zároveň si přeji, že mé dcery budou mít pěkný život. Zaslouží si ho, aspoň ony. Snad pochopí mé následné činy. Už takto nemohu dál žít. Žít bez lásky...

 

...Odpusťte mi.