Slavná máma

Píši o Zázracích všedního dne a tak bych Vám chtěla vyprávět příběh o tom, jak jsem se dnes stala slavnou mámou. Máma jsem docela obyčejná, ale dnes – v tento den plném zázraků a divů jsem se stala slavnou. Slavnou jsem se stala kvůli tomu, že mi dnes poprvé vyšel článek na blogu Idnes a když jsem to ráno viděla, tak jsem nemohla ani uvěřit svým vlastním očím.
Původně jsem ten článek posílala Kabirovi. Už mi tam jeden článek vyšel a tak jsem si říkala, že to ještě jednou zkusím. Ale ten mi napsal, že je to sice hezký, ale pro něj moc dlouhý a že jeho čtenáři dneska nečtou dlouhý články. A protože je to asi slušný člověk, tak mi dal odkaz na tento blog. A tak jsem ráda, že jsem napsala Kábirovi a ten mi ukázal cestu správným směrem. A že tam bylo zajímavých článků a lidí, kteří píšou, to jsem se tomu divila…..
Měla jsem takovou radost, že jsem odkaz na ten blog hned zaslala svým kamarádům a to prostřednictvím internetové pošty. Ani na facebook jsem nezapomněla, to mě zase naučila moje dcera, jak je v dnešní době důležité komunikovat spolu přes „fejsko“. Ale hlavně, hlavně jsem to zavolala svojí mámě, ta měla radost největší. Sice není majitelkou počítače, a ani by na něm neuměla, ale to, že si někdo v sobotu dopoledne čte mojí povídku, jí bůhvíproč dojalo. A tak jsem jí slíbila, že jí tu povídku vytisknu a pak jí ji dám, a ona, až přijde návštěva, tak jim ji dá přečíst, aby se mohla chlubit, jak slavnou má dceru. A to i přesto, i kdybych již nikdy žádnou povídku nenapsala.
A protože jsem psala povídku i o mém sousedovi, honem jsem za ním běžela pochlubit se s touto zprávou, že jeho sláva hvězd se dotýká. Nemusela jsem běžet daleko, protože soused bydlí hned vedle nás. Asi ho budu muset uškrtit, protože byl celé dopoledne se psem na cvičáku a tak mu unikla hlavní stránka s mojí povídkou. A to jsem se tak snažila. Chytal se za hlavu a křičel, že už mi nikdy nic neřekne. Ale jak ho znám, upovídaný je dost, tak mu to nevěřím.
Ale již jednou jsem se cítila být nejslavnější mámou na světě. A to docela nedávno. To, když jsem si jednoho krásného dne všimla Nápisu na mém autě. Byl to Nápis od Kryštůfk (to je můj synek),zrovna se učili ve škole psát a ten mi tam svým dětským prstem na okno napsal MÁMA. To mě dojalo, jak umí hezky psát a jak mám hezky ozdobené auto. Připadala jsem si jako Miss, tak jako moje neteř, která před rokem vyhrála Miss Příbram. A protože vyhrála, ta dostala k dispozici na určitou dobu pronajaté auto s nápisem Tady jezdí Miss Příbram. Týna (moje dcerka)jí to tenkrát hrozně záviděla, že je tak slavná a má takové auto a když jsme pak přijeli na návštěvu, tak se s ní chtěla pořád fotit. To zase, aby jí druzí záviděli, že má sestřenici, která je Miss. I já mám k dispozici auto, už mi chudák dosluhuje, ale Nápis, který mi Kryštůfek napsal, dodal mému autu neobyčejná design a neobyčejné kouzlo, jenž se nedá penězi vyčíslit. To je takový druh slávy, o kterém se nepíše na prvních stránkách časopisů, protože když mi moje dítě řekne: „Mámo, ty jsi tak slavná“, tak jsem prostě ráda na světě.