Babička

   Jednoho dne se rozhodla, že začne psát deník o své babičce kterou měla velmi ráda.

Koupila si velký, tlustý, linkovaný sešit s tvrdými deskami a pomalu přemýšlela jak vše napíše.

V hlavě si srovnávala otázky na které se bude ptát. Pečlivě si připravila prázdné papíry a tužku.A díky jejímu neustálému vyzvídání se postupem času listy naplňovaly stále novými zážitky a fotkami. Cítila, že dělá něco co má smysl. Připadala si jako kdyby se stále více sbližovala s babičkou, začínaly se stávat nejlepšími kamarádkami které si mohly vše říct a ani jedna z nich to nikomu neřekla. Byla to jejich velká tajemství a nikdo to nemohl pokazit do té doby než začaly velké změny.

     Na Vánoce babička začala špatně dýchat a ještě ten večer si ji odvezla sanitka. Rodina byla smutná a doufala, že se zase vrátí zpět domů kam patřila. Jejich přání se po pár dnech splnilo, ale cítili něco jiného a to čas který není příjemný pro ty kteří mají rádi toho druhého a záleží jim na něm.

    Netrvalo dlouho a o prázdninách se opět příbeh opakoval, ale ještě v horším než poprvé. Ve vzduchu bylo cítit napětí a strach. Ona jediná doufala v zázrak, ale podruhé se to nesplnilo. Když za ní jela a uviděla ji na lůžku jak je celá fialová a mluví jenom, protože musí tak neudržela pláč a utekla. Druhý den ráno cítila pocit prázdna. Vstala a dozvěděla se o smrti. Jako tělo bez duše procházela domem a plakala. Přišla o kus sebe, o to nejcenější co milovala. Co zbylo byly pouze zápisky schované v šuplíku. Byly jejím zdrojem nádherných a nezapomenutelných vzpomínek,ale věděla jedno a  to, že ona zůstala v jejím srdci a neodešla.