29.9.2013

Nadešel den D. Po bujaré oslavě mého a otcova svátku na bigbeatové zábavě a ranním kocovinovém probuzení, nastal čas jet do San Piega, ubytovat se na koleji. K věci jsem přistupoval logicky, po mé milované železnici se najezdím ještě dost, takže jsem zvolil jako dopravní prostředek motorku, dokud je ještě hezky. Ušlechtilý nápad však skončil záhy, jen co jsem se převlékl do motorkářského a vyndal motorku před barák. Stroj se totiž z kopečka samovolně rozjel a spadl ze stojánku. Odnesl to levý blinkr, řadicí páčka a plast. Nebyl čas nic řešit, sedl jsem tedy z nouze do Alfičky a vyrazil směr Pardubice. To, že v sobě mám nějakej zbytkáč jsem poznal jednak podle mých reakcí a jednak podle toho, že mě při řízení rušila , jindy má oblíbená, muzika.

Po příjezdu do města všude kolony, fízlové, kolony a cizinci. Záhy vyplynulo, že se hraje nějakej hokej nebo nějaká podobně bohulibá činnost pro burany. Propletl jsem se tedy všemi těmi marmeládami [čti traffic džem] a zaparkoval před budovou kolejí určených pro studenty prvních ročníků. Paní na recepci po mně chtěla občanku, aby mi předala ubytovací smlouvu & klíče od pokoje v nejvyšším patře. Byl jsem informován, že tyto koleje mají jako jediné koleje oddělená patra pro muže a ženy. Zvláštní. Velmi zvláštní. Zlí jazykové vždy tvrdili, že nikde člověk nezažije lepší večírky a lepší sex než na kolejích. Nejspíš je to motivace pro studenty dostat se do vyššího járu. Nicméně, když vyndám svou občanku z peněženky, vždy se leknu sám sebe. Fotka na ní pochází z jednoho z mých nejpunkovějších období a jsem na ní zachycen s vlasama až po ramena. Byl to tenkrát účel. Říkal jsem si, naprosto správně, že občankou stejně nebudu okouzlovat něžné pohlaví, ba naopak bude jí po mně chtít jen někdo, kdo mě chce buzerovat.

První šok přišel po nalezení přiděleného pokoje v nejvyšším patře. Na dlouhé chodbě jsem našel ty správné dveře a odemknul. Ocitl jsem se v malé místnosti, která obsahovala dvě postele, dvě skříně a dva psací stoly. Nic víc. Bylo jasné, že takto ztísněné prostory budou vyžadovat velkou dávku sympatií se spolubydlícím.
Druhý šok se dostavil záhy, po zvědavém otevření jedné ze skříní. Bylo zřejmé, že spolubydlící se již ubytoval, pouze momentálně není přítomen. Obsah skříně vypadal spíše jako obsah dámské kabelky. Jedinou nekosmetickou věcí v jeho skříni byly klasické mariášové karty. Potěšilo mě to. Karty hraju rád. Nicméně, byl jsem si téměr stoprocentně jist, že spolubydlící bude šampón, případně jiný druh děvčete s koulema. Má zvědavost zašla dál. Cestou ven jsem zašel na recepci a nechal si zjistit jméno dotyčného. Popovídal jsem si s jedním slovenským studentem a poté jsem sedl do auta a vyrazil směr Praha. Do školy jedu až v úterý. Možná už zítra, záleží, jak se mi bude chtít.

První věc, kterou jsem doma udělal, bylo otevření univerzitního webu a nalezení dotyčného studenta. Poté ho nebylo těžké dohledat na internetu. Mé obavy se bohužel asi naplnily. Upřímně, nechci být každý den vzbuzen v šest ráno, jen kvůli tomu, aby se dotyčnej nageloval. Bude to zajímavý soužití.

Uvidíme, co bude dál. Kromě toho se začínám bát matiky.