3/4.10.2013

Tak a máme tu obávaný čtvrtek. Mám od osmi a začínám cvíkem ze Základů IT, ale od 13:00 bude přednáška z obávaný matiky.  Na úvod  vyjmenuji předměty, které mám  v zimním semestru zapsané.

Jsou to: 

1. Matematika I. – 6 kreditů
2. Základy informačních technologií – 5 kreditů
3. Úvod do počítačů – 5 kreditů
4. Základy ekonomie – 4 kredity
5. Základy algoritmizace – 3 kredity
6. (jakási) Odborná praxe – 2 kredity
7. Povinně volitelný – vybral jsem si Sociální psychologii, rovněž za 2 kredity

 

Pro neznalé vysokoškolského studia, k tomu, abyste udělali bakaláře, je třeba získat za tři roky přesně 180 kreditů, což odpovídá cca třiceti kreditům za semestr.

 

Vyšel jsem před kolej a zapomněl jsem si bundu. Nevracel jsem se, jednak se mi nechtělo a jednak to prej přináší smůlu. Před kolejí jsem potkal kolegu z včerejší  ultranudný akce v klubu, tak jsem byl rád že tu nechutně zdlouhavou cestu nepůjdu sám.  San Piego je zvláštní v tom, že se tu celkem rychle mění počasí. Zatíímco ráno do školy to bez bundy bylo celkem v pohodě, cestou zpátky jsem málem umrznul. Navrhl jsem tedy kolegovi ze stejného oboru, že pojedeme MHD. Fine, koupili jsme si v trafice lístky a po pár minutách už nám jel trolejbus.  Byl tak přeplněný, že jsme nakonec každej museli jinejma dveřma a ani jeden jsme si lístek neoznačili. Nakonec se ukázalo, že každý z jiného důvodu:

Já z vychcanosti a z přesvědčení, že v takovémhle návalu revizoři chodit nebudou, on kvůli tomu, že netušil povinnost označit lístek.

 

Dorazil jsem na kolej, spolubydlící spal, tak jsem si lehnul taky a chvílema jsem usnul. Když jsem odcházel do menzy na jídlo, spolubydlící mě požádal o zapůjčení flešky, prý, že příjde kamarádka, aby jí nastavil počítač. V menze jsem si dal ostrou játrovou směs rýží a příjemně mě překvapilo, že byla skutečně ostrá. Když jsem se vrátil na kolej, dveře pokoje byly zamčené. Měl jsem jasno, co se za nimi odehrávalo.Když jsem se cca po minutě do pokoje dostal, nikdo tam nebyl, jen spolubydlící, který tvrdil, že spal. Doteď nevím, jestli se náhodou nejednalo o něco jako „Holka ve tvý skříní“, ale asi ne. 

 

Naštěstí nemusím spěchat, mám přeci neoznačený ušetřený lístek na MHD, který jsem ale nakonec vtipně nechal na koleji. Zase pěšky, achjo. Přednáška z matematiky začala optimistickým: „Dobře si prohlédněte svého sousedla vlevo, dobře si prohlédněte svého souseda vpravo, s největší pravděpodobností je tu po semestru neuvidíte“ z úst přednášejícího, který mimochodem nese jméno mého znamení.

 

Na přednášce z ekonomie jsem již usínal, ta naštěstí skončila brzo, tak jsem skočil do menzy pro bagetu a na kolej pro lístek, ať aspoň ze cvíka Soc. psychologie jedu MHD, protože od 20:00 se musí v San Piegu předními dveřmi a ukazovat lístky. Nutno podotknout, že cvičící je dost sympatická a navíc i mladá.

 

Na koleji jsme večer pokecali v kuřárně, co je asi jediná místnost, kde se dá shromáždit. Spolubydlící jel domů, takže aspoň mam klid na „učení“. Nakonec jsem se k němu nedokopal a šel spát.

 

Pátek

Dnes ráno jsem si sbalil věci a vyrazil do školy s dvěma taškama. Čeká mě cvíko z algoritmizace a z matiky. Matika strašná, na to, že jsme jen opakovali středoškolskou látku, mám hlavu jak střep a nechytám se. Jsem chlap, neumím dělat dvě věci najednou, když píšu, nevnímám výklad.

 

Jsem v prdeli, vůbec nevím co dál.  “Pocity jak žiletky…“  Matika nepůjde.         Nevím co dál.   Jediný co mi zlepšilo náladu, aspoň trochu,  byla usměvavá pihovatá holka na nádraží. Jo a od tý doby, co jsem na koleji, piju jen čistou vodu. Jsem línej chodit do krámu pro pití.

 

Teď sedím ve vlaku a blížím se do Prahy.

 

Miluju pihy.