7.10.2013

Jak si představuji ideální život? Chci přijít domů, mít v garáži pěknou Alfu a v koutě motorku značky BMW. Příjdu domů, čeká mě moje usměvavá, krásná, dlouhovlasá a dlouhonohá přítelkyně.

ONA:„Jak bylo v práci miláčku?“
ON:„Dneska jsem měl těžký den, tři porady s Americkýma vývojářema“
ONA:„Uvařila jsem ti tvůj milovaný steak s hranolkama“
ONA:„Koupila jsem si nové punčochy, jak se ti líbí?“
ON: „Jdu spát, jsem unavený. Zítra pojedeme na víkend do Paříže.“
ONA:„A nebude to drahé?“
ON:„Peníze neřeš. Rozhodl jsem se, že pojedeme do Paříže“
ONA:„Ok, jdu nás sbalit“

Tak. Takhle nějak si představuji svůj ideální život. Peníze nejsou všechno, na druhou stranu „žijeme len raz, práve tu a práve teraz“.  Neumím si představit teď seknout s výškou a být pohopouhý středoškolák s maturitou, kterou má dneska každej trotl. Maturita nemá v dnešní době žádnou hodnotu.  Z IT průmyslovky toho z IT umí „z každého rožka troška“ a nic pořádně. Nic, co by oslnilo firmu natolik, aby dostal aspoň 50 tisíc měsíčně.  

Jedu autem po Praze a všude kolem vidím peníze. Peníze cizích, kteří je mají a umí je vydělat.

Jenže peníze jsou jedna věc, práce by měla člověka naplňovat. Nejsem profilovaný, baví mě v IT cokoliv, na co si sáhnu. Stejně jako mě baví řídit. Na druhou stranu, umím si představit za 40 tisíc jezdit kamionem po Evropě, ale  člověk může zapomenout na rodinnej život. Při týhle práci člověk musí bejt smířenej tím, že mu ženská prostě zahne. To bych nepřipustil a zabíjel bych. Ne toho, čí trenky bych našel ve skříni, ale ji. Lidi, které ve svém životě odepíšu, se mi nesmí podívat do očí.

Dnes jsem doučoval 14-letou holku matiku, abych se utvrdil, že něco z tý matiky ještě zvládám. Ze začátku jsem jí málem uškrtil, ale ten pocit, kdy pochopila, vše co jsem jí naučil, byl opravdu k nezaplacení. Udělal jsem dobrou věc.  

A zejtra do Pardubic.

Nevím co s životem. Proč na všech vejškách je síto jménem Matematika?