10/11.10.2013

San Piego dobrý ráno. Zavedl jsem facebookovou skupinu naší koleje. Je to skvělý, protože jinak bychom se tady v těch králičích norách zbláznili. Každou středu se zašíváme v kuřárně na pátym a chlastáme, včera se dokonce promítal film Drž hubu, po kterém se vše zvrhlo. Dal jsem kolovat Whiskey, co jsem přivezl z domu a tu jsme míchali se vším možným. Skoro každej z mý fuckulty má deprese z matiky, já nejsem vyjímkou. Vidíme ta koncová světla rychlíku, která se vzdalují. Poměr mužů k ženám byl vyrovnanej, ale princezny aspoň nemaj takový starosti. Buď jsou z fildy, nebo ze zdravotky. Ty, co studujou chemičárnu, mají taky deprese, ale řeší je tak, že se učí. Není třeba se ptát z jaký fakulty jsou, dá se jim to přečíst z očí. Kromě jedné. Kromě jedné, která vstoupila právě do kuřárny. U té jsem si nebyl jistej, ale z očí jí zářily hustý věci. Fakt. Mozkomíšní deja-vu.

Ukázalo se, že je to Aneta. Mám pro to jméno slabost. +1 bod
Vypadlo z ní, že píše. +1 bod
Je z filosofický fakulty. +1 bod
Odjakživa mi filosofky imponovaly. Nevím sice, kde najdou uplatnění, nicméně mít vzdělání na kvalitní rozhovor u piva, mi příjde úplně úžasný. Ve skutečnosti jsem taky filosof, ale nikdy si to mý ješitný já nepřizná. Jsem ajťák.

Když už jsme všichni dosáhli minimálně dvou promilí, vytáhl jeden z týpků učebnici ruštiny a začli jsme se kolektivně učit tento jazyk o půlnoci. V mlze si vybavuji, že některé stránky z učebnice vytrhal a potom ji celou vyhodil z okna přímo na hlavu kouřícímu Zdendovi , což je jeden ze čtyř fajn borců z Vysočiny. Neumyslně.

Lidé začli odcházet a nakonec jsme v kuřárně zůstali jen já a Anet, která studuje již magisterskou filosofii. Romantika plná flašek & vajglů.  Ukazoval jsem ji své texty, ona mně zas její blog. Házeli jsme po sobě očima a kecali o životě. Měl jsem chuť jí vytáhnout na procházku nočním San Piegem, ale ráno jsem potřeboval vstávat.

„Budeme ten bordel uklízet, Vašku?“
„V žádném případě.“
 
Šli jsme spát.

Jedinej, kdo mě toho večera nasral, byl spolubydlící. Když zjistil, že jsem dojel autem, zeptal se mě, jestli bych mu ho nepůjčil, že potřebuje do Hradce za nějakou buchtou. Běžně půjčuju auto někomu, koho znám tejden.

Navíc holka, motorka a auto jsou tři věci, který se nepůjčujou.

 Čtvrtek ráno byl jako každý jiný čtvrtek. Těžký vstávání a první hodina ve škole cvičení z IZIT. Odpočívárna. V tyhle čtvrtky nacházim po návratu na kolej spolubydlu polomrtvýho. Má školu až někdy odpoledne, ale nechal si ode mě přinést oběd z menzy, když už jsem tam měl cestu. Ukradl jsem tam rovnou příbor, ať má čím jíst.

Bohužel třináctá hodina se blížila a s tím i přednáška z matiky. Přesněji řečeno, další nepochopená přednáška z matiky. Jediný, co mě utěšovalo, že z toho byl mimo každej. Někdo spal, někdo poslouchal hudbu do sluchátek. Opět depresivní stavy. Všude kolem depresivní stavy.  Vzhledem ke stylu přednášení: „Otevřu prezentaci a přečtu ji“, začínám silně uvažovat že na ně přestanu chodit.
K následné přednášce z ekonomie se radši ani nevyjadřuju. Tu jsem prospal skoro celou. Tak. Jako poslední cvíko ze sociální psychologie a padla.

Po návratu na kolej a chvilce prokrastinace, která trvala pár hodin, jsem dostal chuť na pivo

Píšu Jirkovi na fb:

Já: Jdem na jedno.
Jirka: Do nonstopu?
Já: Jo.
Jirka: V kolik dáme sraz?
Já: V 11.
Jirka: Tak já pomalu vyrážim
Já: Já se pro tebe stavim, ještě něco řešim
Jirka(cca 23:05): Tak už půjdem?
Já: Počkej, pojebal se mi zip na bundě
Já: Dobrý tak pro mě přijď.

Ukončuji konverzaci s Anet a vyrážíme s Jirkou do nonstopu.

Jirka: Jak se jmenuje ta blondýna co byla včera na kuřárně?
Já: Nevim, ale zrovna jsem si psal s Anet, co je její spolubydlící.
Jirka: Si děláš prdel? S tou jsem si psal celou dobu, jak jsem na tebe čekal.

Kořist.