Mosty

Most. Představte si most. Každý víme jak vypadá, k čemu slouží a jak je důležitý. Díky mostu snadno překonáme živel s kterým by jsme museli zápolit vlastními silami. Lidem bez domova poslouží jako dočasné útočiště a náhodný chodec vždy sklopí pohled, aby zkontroloval masy vody proudící pod nohami. Zamilovaným vytvoří romantickou kulisu pro polibek a zvídavé dítě může sledovat, jak rychle peřeje odnesou odplivnutou slinu. Nejdůležitější na našem mostě je, že spojuje dvě vzdálená místa, která jsou bez jeho pomoci naprosto bezúčelná. Tak to je most. Nic zvláštního, že? Ale přes to, tu jeden zvláštní příběh je.

..................................................................................................................................................................................................

František seděl nehnutě na lavičce a vážnost jeho obličeje nechávala prozradit, že ve svém nitru svádí boj s myšlenkami. Ručičky ciferníku na venkovních hodinách olizovali jedenáctou hodinu. Léto už dávno odeznělo a vystřídal jej sychraví podzim. Přinesl sebou vytrvalý déšť, neustávající už čtvrtý den. Oblečení měl František prosáklé z toho jak se do něj déšt opíral. V semknutých dlaních schovával sešit s koženým vázáním, na kterém bylo znát že svému pánovi už dlouho sloužit nebude a snad už jen ty dlaně ho drželi pohromadě. Nechtěl to dál protahovat. Zvedl se, rozpřáhl co nejvíc to šlo a poslal deník vduchem do Vltavy. Nečekal aby se přesvědčil o tom že ho víckrát neuvidí, prostě se rychle otočil a snažil se nemyslet na to že právě zahodil celý svůj život...