Mallorská pláž-1. Raní běh po pláži

Je úterý,všichni jsou tu tedy den. V neděli večer akorát ulehli do peřin a v sobotu vybalovali a prozkoumávali prostředí.
Lucy taktéž.Ale nyní,v devět hodin ráno se rozhodla si zaběhat.
Z hotelu se dostala mírným poklusem na pláž.
Její hnědé,středně dlouhé vlasy svázané do culíku,zelenkavé oči,vyšší postava,širší stehna,které neustále schovávala,hubenější pas a překrásné tvary hrudníku se nyní vyjímaly na pláži bez povšimnutí,tedy Lucy nikoho při běhu neviděla.
Když na onu pláž doběhla,protáhla se a opět se dala do mírného poklusu. Když v tom za sebou uslyšela něčí pohyb a tak se zastavila a otočila.
„Slečno Lucy,přeji krásné ráno,“pozdravil ji vysoký muž s modro-šedýma očima a oříškovými vlasy,usmíval se od ucha k uchu a na první pohled se Lucy zalíbil,tedy svým způsobem.
„Já vás znám pane?“usmála se na něj a dál si ho prohlížela,mužná postava,vypracovaný hrudník a silné paže. Byl krásný,líbil se jí.
„Né,jak by jste mohla,možná jen z vidění. Ale to neznamená že já neznám vás,slečno spisovatelko,“ušklíbl se.
„Ach tak,no kterápak?“opět se jen usmála.
„Poupátko,“řekl až mrazivě klidně a se stále stejným úsměvem.
„Ale tak se to nejmenuje!“vykřikla se smíchem,nikdy nechápala proč tak všichni této knížce říkají.
„Ale všichni tomu tak říkají a taky se spekuluje že,“naschvál se nadechl jelikož čekal přerušení ženy stojící před ním,a to se také dostavilo:“Ne!“
„Ale no tak,Lucy. Je to o vás? Krásná,mladá,bohatá a nezadaná,“chytil ji prudce za paži.
„Chlape co to děláte?!“prudce se odtáhla.
„Jsem George. A jsem kritik,bohatý,nezadaný,zhruba ve vašem věku a krásu musíte posoudit vy,“prudce si ji přitáhl opět k sobě.
„Jste především drzý a pusťte mě,Georgi!“okřikla ho a pokusila se mu vysmeknout,ale bohužel měl silný stisk.
„Až mi odpovíte,Lucy. Mimochodem,znám tě „hmotně“ jen,hmm,zhruba patnáct minut a už mě přitahuješ,jak magnet,“přitiskl si ji víc k sobě,nemohla se ani hnout. Ona vlastně ani nechtěla,byla na tom podobně jak on.
„Georgi!Odkdy mi tikáte? Kritik,zajímavé. A tak,co si myslíte o,ehm,poupátku?“pokusila se uvolnit atmosféru a hlavně stočit debatu trochu jinam.
„Lucy!Od teď vám tikám.A,ehm,jediné co si myslím je,že je to o tobě.“
„A něco jiného?“stála tam a ani si nevšimla že stisk uvolnil,hypnotizovali ji jeho oči,jeho oči které se přibližovali. Ani si to neuvědomila a už cítila jeho horké,plné rty a spolupracovala,což se mu líbilo,velmi se mu to líbilo. Ale on to ukončil.
„Lucy,čekal jsem větší odpor,“zakroutil hlavou a Lucy se probrala.
„Pane bože,“vydechla a dotkla se svých rtů.
„Ale,tak dokonale nelíbám,“usmál se znovu a v tu chvíli se ona přisála na jeho ústa,byl to dlouhý vášnivý polibek,který opět přerušil on.
„Tak toto jsem už vůbec nečekal. Půjdeme si tedy zaběhat,protože to jsme měli oba původně v plánu.“
Ani se nenadála a George už běžel,dnes to bylo stejně už dost divné tak proč to neudělat ještě divnější,pokrčila rameny a rozběhla se za ním.
Když ho doběhla,George se sám pro sebe usmál.Popravdě tuto ženu odjakživa obdivoval a dal si cíl ji získat,kdyby jste se ho zeptali proč,neodpověděl by. Byl to prostě jakýsi cíl,kterého však hodlal rozhodně dosáhnout. A s touto Lucy nechtěl jen krátký románek.
A tak tam spolu běželi po pláži.Když doběhli oba se svalili do písku a jen tak se usmívali,dívaje se do nebe. První si sedl George a naklonil se nad Lucy.
„Jen mě nelíbej.“
„Nechci tě líbat. Jen ti chci říct že jednoho dne se vezmeme,“usmál se.
„To sotva,“sedla si taktéž.
„Když myslíš,ale já měl zatím vždy pravdu.“
„Tak tentokrát mít nebudeš,“políbila ho,vstala a rozběhla se k hotelu.
„Budu,“řekl si sám pro sebe,taktéž vstal a pomalou chůzí se vydal taktéž na hotel. Když v tom mu v půli cesty poplácal po rameni Thom.
„Georgi,ty starý brachu. Už včera jsem se za tebou chtěl stavit. Hmm,Lucy,s tou to budeš mít těžké. Spisovatelka,co po nich chceš.“
„Ta je jiná. Mimochodem Thomasi co ty tady? Další hotel co budeš vlastnit společně se ženou?“zasmál se.
„Ha,ha,ha. Ano další hotel,ale já musím udržovat své konto plné a podnikavé.A ještě to není moje žena,jen mimochodem.“
„Aha tak. No tak se vydáme na snídani.“
„No to abychom si pohnuli,“konstatoval Thom při pohledu na hodinky.

Podivné ráno…