Naděje

Seděla tam...na lavičce...skleslá a bez života, věděla, že se jí už nikdy nevrátí...nevěděla proč to udělal...vždyť mu pořád říkala jak moc ho miluje...a on jí na to odpovídal že jí taky miluje...věděla, že nelhal...jeho sladké a dlouhé polibky byly důkazemjeho lásky k ní...i to jak jí ráno probíral polibkem za ucho a paté na rty...milovala ho, on jí také miloval...miloval její oči...rty...celou jí miloval...od kořínků vlasů až po konečky prstů na nohou...ale přesto...přesto to udělal...chtěla se zabít...podřezat si žíly...jako on...tou stejnou žiletkou...vztala...brečela...venku pršelo...tak šla ven...do deště...vždy se jí v dešti lépe přemýšlí...šla směrem k parku...vzpomínala jaktu spolu dováděli,běhali, váleli na zemi a líbali v dešti...rozplakala se ještě více...podlomila se jí kolena a padla na zem...pokusila se zvednout ...ale nešlo jí to...moc ne...pokoušela se uklidnit...ale nešlo jí to...za pár minut už se zvedla...posadila se na lavičku která stála nedaleko ní...byla to ta lavička na které se poznali...na které e poprvé líbali...brečela...byla na dně...nevěděla co teď udělá se životem, který už pro ní nemá cenu..Seděla tam...na té lavičce brečelaa přemýšlela...přemýšlela o něm...nemohla na něj zapomenout...ani nechtěla...asi po hodině vstala a šla domů...mezi tím přestalo pršet...z vnitřní kapsy kabátu vyndala krabičku cigaret vytáhla jednu a krabičku vrátila zpět...klepoucíma rukama si zapálila cigaretu...chvěla se , ale zimou to nebylo...došla k baráku...ododila fitr od cigarety a vztoupila dovnitř...poté šla do bytu...do jejich bytu! Došla do bytu vztoupula a zavřela za sebou dveře...zůstala jen tak nehybně stát...cítila tam jeho vůni...cítilajako by tam stál...vedle ní...otočila se...nikdo tam nestál...rozplakala se...ale pak cítila něčí dotek...cítila ten jeho neodolatelný parfém...jeho nekonečný dotek...jeho rty...ale pak...zmyzel...byl pryč...znovu se rozplakala...ale pak...pak uslyšela jeho líbezný hlas... ,,Nebreč''...říkal ,,miluji tě...a ty to víš..'' říkal.. ,,Jávím...ale proč...proč jsi to udělal...?''řekla...ale on už neodpovídal...byla zoufalá...vztala a šla do koupelny...napustila si vanu...mezi tím si zapálila další cigaretu...přistoupila ke skříňcea hledala...našla jí...žiletku kterou se zabila její láska, vzala jí do ruky...Típla cigaretu...vlezla do vany...brečela...myslela na něj...na její lásku...myslela na dnešek, včerejšek...a na další dny které prožila jako by nežila, už byla praktickymrtvá...psychycky už byla mrtvá dávno...od toho dne...od toho dne kdy se zabil...vzala tu žiletku a řízla...řízla do žil na zápěstí... ,,MIluju tě...miluju...'' zněla její slova...krvácela...ale ona cítila...cítila úlevu...věděla, že je konec...chtěla ho...už nedokázala žít...pomalu dodýchávala její poslední dech...doufala že až umře setká se se svou láskou..doufala...vždy je naděje... Sad Angel