Andělé

V nebi hráli tři andělé karty, do toho popíjeli víno a jeden z nich kouřil cigaretu. Čtvrtý je jedním okem pozoroval z postele, kde si mezitím četl. Každý člověk na zemi má v nebi pár svých andělů, kteří ho hlídají a rozhodují nad jeho osudem. Tihle čtyři andělé sledovali jistého mladého spisovatele. Nejstarší z andělů se jmenoval Xaverius, měl kudrnaté tmavé vlasy a zrovna rozdával karty. Po jeho levici seděl s cigaretkou v koutku úst Pišta, který tam byl teprve třetím rokem a v dnešní partii se mu zatím dařilo nejlépe. Třetím do party byl Silius, měl zrzavé rozcuchané vlasy a malou světlou bradku. Na posteli v rohu místnosti si četl Kecal, který byl ze všech andělů v nebi nejvíce upovídaný, ale také jeden z nejchytřejších. Aniž by zvedl oči od knížky promluvil k ostatním andělům sedícím u malého kulatého stolu:
„Stejně vás nechápu. Ten náš pozemšťan si dole zažívá celkem trable a vy si tady hrajete karty.“
„Od tebe to celkem sedí. Ty si tady čteš.“ procedil skrz cigaretu trošku dotčeně Pišta a položil na stůl zelenou sedmičku.
„Tak co tady mám dělat, když vy o něj nejevíte zájem a já tu sám nic nezmůžu.“
„Tak si pojď s námi zahrát, dáme pár her a pak se na něj podíváme.“ vyzval ho Xaverius a líznul si dvě.
„Vždyť víš, že já na ty vaše hazardní hry moc nejsem.“
„Nechceš radši rovnou přiznat, že ti nejdou?“ slovně ho popíchl Xavierův patolízal Pišta a dlouze potáhl z cigarety.
„Hele, nesnaž se mě vyprovokovat, jo ?“ kontroval Kecal.
„Tak si pojď s námi zahrát a nechám tě být.“ pokračoval Pišta.
„Tak pojďte nejdřív vymyslet, co uděláme s pozemšťanem a já si pak s vámi zahraju.“ vyjednával Kecal.
Na tuhle nabídku ostatní andělé přistoupili. Nepřestali sice hrát, ale slíbili, že se budou snažit přemístit svoji pozornost také na problémy člověka, jehož osud jim byl dán do péče. Pišta si zapálil novou cigaretu a Xaverius rozdal karty pro další hru, kterou v zápětí vynesením srdcového esa začal Silius.
„Tak říkej, co teda dělá.“ řekl Xaverius a rázem zaklel nad nepříznivou kartou.
Kecal odložil knížku, vstal z postele a došel k velikému dalekohledu, který mířil mraky dolů někam, kde byla země. Zadíval se do něj a hlásil svým kolegům u stolu.
„Sedí doma a čte si, ale teda řeknu vám, zase nějaký brak. Zkoušel jsem číst, to co si teď půjčoval z knihovny. To se, pánové, vážně nedalo číst. S tím jeho vkusem bysme měli něco udělat.“
„Vždyť jsem říkal ,že bude lepší, když nebude číst vůbec, ale Kecal si to tady tehdy vydupal.“ připomenul Silius.
„Jen ať čte. Jemu to neublíží.“ rozhodl Xaverius. „Co má teda za problém?“
„Podívám se do spisu.“
Kecal odběhl k velké skříni, která byla celá narvaná různými šanony. Po chvilce matného tápání našel spis, který hledal. Začal v něm listovat, dokud nenalistoval poslední zpola popsanou stránku a nezabodl do ní prst.
„Tady to je. Ta Marie ho opustila. Já jsem vám to říkal, že se nemáme paktovat s těma andělama ze sedmého mraku.“ řekl trošku rozhořčeně Kecal a vztekle zabouchl spis, až sebou andělé u stolu trhli a Pišta si rozlil víno. Xaverius mu ihned doléval z lahve, kterou měl u nohou a snažil se jejich jednání ospravedlnit.
„Když oni se zdáli být celkem fér a ani za to nic nechtěli.“
„Možná právě proto.“ obořil se na něj Kecal. „Co teď budeme s tím naším nebožákem dělat? Ten už má fakt velkou smůlu.“
„Měli bychom mu najít jinou.“ navrhl Pišta.
„No jo, ale koho.“ Silius přestal hrát a zamyslel se. „Co třeba tu Kláru, co se na něj usmívala v knihovně?“
„Tu s těmi brýlemi? Ta se mi moc nelíbila.“ zavrtěl hlavou Xaverius a také odložil karty.
„Mohli bysme zkusit poptat se naproti, jestli by mělo cenu, aby se mu zalíbila ta jejich holka. Jakže se jmenuje?“ vymýšlel novou strategii Kecal.
„Eliška! Ne! Markéta myslím, nebo Bára? Já vážně nevím.“ snažil se na dívčí jméno rozvzpomenout Pišta.
„Tak se tam skoč zeptat, jestli by kdyžtak zařídili, aby se i on líbil jí. Protože jestli to nebude mít smysl, tak do toho s tím chudákem rozhodně nejdu. Ale neříkej, že nevíš, jak se jmenuje. Nějak si pomož bez jména.“ zaúkoloval Pištu Xaverius.
Pišta nedobrovolně típl cigaretu, napil se vína a s tichým žbrbláním zmizel v mracích.
„Hraješ místo něj?“ kouknul Xaverius na Kecala, který mezitím studoval pozemšťana v dalekohledu.
„No tak jo.“ souhlasil Kecal a chopil se karet, které zbyly na stole po Pištovi, ihned vynesl kulovou sedmičku, Xaverius zaklel a na uklidněnou vypil zbytek vína, co měl ve sklenici.
„Myslíte si, že něco Pišta vyjedná?“ začal debatu Silius.
„Moc nadějně to nevidím, ale musíme zkusit aspoň něco. Vždyť tomu chudákovi tam dole bude brzy třicet a ještě se neoženil.“
„Co ho vzít k nám nahoru?“ navrhl Silius a nenápadně začal těkat očima na oba své společníky a čekal, jak na ně jejich návrh zapůsobí.
„Ne to rozhodně ne.“ rázně zamítnul Xaverius. „To bysme mu přece nemohli udělat. Vždyť víš, Silie, že za deset let z něj bude slavný spisovatel.“
„Možná ani nebude, když nepotká múzu.“
„Tak v nejhorším můžeme vytáhnout záložní plán, může psát ty encyklopedie a stát se slavným díky nim.“
„Je vidět, že jsi na zemi nebyl už hodně dlouho. Encyklopedie už skoro nikoho nezajímají, jenom učitele na školách a chytré děti.“
„No dobrá, dobrá. Pořád máme v nejhorším dost času na vymýšlení ostatních variant. Souhlasíte s tím, že se teď budeme soustředit hlavně na to, abychom mu někoho našli, že jo?“ téměř rozhodnul Xaverius. Odpovědí mu bylo souhlasné zamručení jeho společníků.
Andělé dál debatovali a popíjeli víno, teda až na Kecala, který byl abstinent. Po chvilce se vrátil uřícený Pišta a ihned si začal zapalovat cigaretu.
„Pánové, nesu nedobré zprávy. Ti andělé od naproti říkali, že jestli chceme, aby se ta jejich Sofie dala dohromady s tím naším písálkem, tak že nás to bude stát pět lahví vína a tři krabičky cigaret.“
Jméno dané dívky doprovodilo sborové „Ajo“ od zbylých andělů, kteří se na jméno náhle rovzpomněli. Xaverius rozzuřeně a trošku pod vlivem vína bouchl pěstí do stolu, až se kolem rozlétli karty.
„Hanba jim! Jak si dovolují takhle sprostě si diktovat obchodní podmínky! Že jim není stydno! Pusťte mě na ně, ať jim to můžu vysvětlit.
Xaverius se už už vydával na výměnu názorů směrem, odkud přišel Pišta. Ostatní andělé ho na poslední chvíli zastavili a donutili zase sednout si ke stolu.
„Nerozčiluj se Xavérie. Myslím si, že to sice od nich není nic férového, ale pro toho našeho človíčka tam dole bychom to udělat mohli. Jediný, kdo tady kouří je stejně Pišta a ten to holt nějak vydrží.“ uklidňoval ho Kecal.
„A co to víno?“ zeptal se trošku ostře Xaverius a naštvaně odrfkl jako býk.
„Ty vaše pozemské zlozvyky jsem nikdy nepochopil.“ uchechtl se Kecal. „Ale myslím si, že byste to chvíli bez vína mohli vydržet.“
„Cokoliv, ale víno ne.“ rázně rozhodl Xaverius.
„Dobře. Dobře. Tak si tady seďte, pijte si to své víno, hrajte si karty a chudák človíček se utrápí jenom kvůli vaší rozmazlenosti!“ rozčílil se právem Kecal a naštvaně si odešel na postel číst.
Po nebi se rozhostilo ticho. Pišta se Siliusem posbírali karty a andělé tiše začali znovu hrát. Náhle se zničehonic Kecal zvedl a nedbalý otázek ostatních, kteří chtěli vědět kam má namířeno, zmizel v mracích. Pištova kulová devítka rozehrála další partii, po ní přišla další a další a další. Když se už andělé blížilo sedmé hře vrátil se Kecal a s ním další čtyři andělé. Všichni si byli na vlas podobní. Zrzavé dlouhé a kudrnaté vlasy, pihaté obličeje a hnědé vlasy. Xaverius rozzuřeně vstal.
„Co vy si sem dovolujete vlézt po té vaší vydírací taktice?“ rozkřikl se na nově příchozí. „A co ty je sem vodíš, Kecale?“
„Klid, klid, Xaverie, vymyslel jsem plán, jak získat to, co potřebujeme a vy zároveň nepříjdete o to vaše víno a cigarety.“
„To jsem teda zvědavý, co jsi vymyslel tentokrát.“ řekl důrazně Xaverius a trucovitě si založil ruce na prsou.
„Je to jednoduché. Zahrajete si karty a když vyhraješ, tak tady pánové zařídí, aby se náš človíček Sofii líbí.“
„A když prohrajeme?“ zeptal se pro jistotu Xaverius.
„Tak dostaneme dvě krabičky cigaret.“ řekl jeden ze zrzavých andělů.
Na Xavieriovi bylo poznat, že se zamýšlí.
„Dobře tak platí.“ zamručel. „kdo bude hrát?“
„Já. Jedna partie?“ řekl zrzavý anděl, který před chvílí promluvil.
„Ano. Posaď se.“ vyzval Xaverius svého soka.
Pišta se Siliusem opustili svá místa u stolu a všichni andělé se napnutě shromáždili kolem stolu.
Xaverius zamíchal karty a rozdal je. Kecal, Pišta a Silius si stoupli za Xaveria a koukali mu do karet, andělé z protějších mraků udělali to stejné na své straně stolu. První kartu vykládal soupeř. Byla to zelená devítka, na to Xaverius odpověděl zelenou osmičkou, zrzavý anděl na stůl položil žaludovou osmičku. Xaverius bohužel z nervozity přehlédl vhodnou odpověď a tak si musel lízat novou kartu. Jeho soupeř už měl jenom dvě karty a jedné se dokonce ihned zbavil. Žaludový král přistál na stole. Na to Xaverius skvěle kontroval nově lízlou žaludovou sedmičkou, která vyrovnala počet karet obou soupeřů a poté pokračoval zeleným svrškem, kterého před malou chvílí přehlédl.
„Kulová.“ zahlásil Xaverius a andělé na jeho straně stolu se trošku radostí zatřásli v očekávání toho, co příjde.
Soupeř odpověděl kulovým spodkem. To byla jeho poslední chvíle. Xaverius totiž měl kulové eso, které s velkou razantností položil na balík karet a ještě s větší sílou na něj položil vítěznou kulovou desítku.
Pišta, Silius a Kecal se začali radovat a plahobřát Xaveriusovi k vítěznému výkonu.
„Tak gratuluji, pozítří se potkají v parku.“ zavrčel mezi zuby zrzavý anděl a i se svými přátely zmizel v mracích nebe.
„Tohle by chtělo oslavit, přineste další láhev vína“ zahlaholil vesele Xaverius a znovu se posadil ke stolu. „Myslím, že si dáme ještě partičku.“
„Já to raději zapíšu do spisu.“ řekl Kecal a jal se husího brku a mířil si to ke skříni. Ostatní se dali do hraní, Pišta si zapálil svoji oblíbenou cigaretu.
Jak zrzavý anděl slíbil, tak se taky stalo. Sofie za pár dní potkala mladého spisovatele, pro kterého se stala životní partnerkou a múzou s jejíž inspirací napsal knihu, která se stala světovým bestsellerem a vynesla mu velikou slávu. To vše především díky zálibě v kartách připitých andělů.