Veronika

Kdysi dávno žila jedna holčička. Jmenovala se Verunka. Matka s otcem ji měli velice rádi. Byla to velice šťastná rodina. Na tehdejší poměry byli bohatí. Zkrátka, nic jim nechybělo. Verunka měla vše, na co si jen vzpomněla. Měla kočku, psa… Dokonce i poníka. Takhle žili do jejích osmých narozenin. Právě na její osmé narozeniny se maminka rozstonala. Druhý den to s matkou vypadalo ještě hůře. Otec se vydal do města pro doktora. Verunka zůstala doma u matky. Verča tušila, že matka umře dříve, než se otec s doktorem stihnou vrátit, ale nechtěla si to připustit.
Byl večer. Najednou byl slyšet dusot kopyt a kočár, který zastavil přímo před dveřmi domu. Dveře do světnice se otevřely a dovnitř vešel otec s doktorem. Když viděl plačící dívku klečet u matčiny lóže, polekal se. Bohužel, doktor už nemohl pomoci. Za týden měla matka pohřeb. Na její pohřeb nikdo, kromě Veroniky a jejího otce, nepřišel. Říká se, že čas rány zhojí.
Otec se oženil s jinou ženou. Velice se do ní zamiloval a neviděl její pravý důvod, proč si ho vzala. Verunka ke svým třináctým narozeninám dostala od otce šaty. Tu noc měla zlý sen. Viděla nájemného vraha, jak se plíží lesem. Před ním šla dvě osoby, muž a dívka. Bylo šero a neviděla ani jedné do obličeje. Najednou byla na kopci, kde stála hranice. Pak uviděla sebe, jak stojí na zapálené hranici. Její otec stál před nájemným vrahem. Chtěla na něho zakřičet, ať se otočí, ale nestihla to. Probudila se. Chvíli ležela. Přemýšlela o tom snu. Pak vstala a šla připravit snídani a postarat se o dobytek. Za rok na ten sen zapomněla.
Uběhlo pár let od doby, kdy se Veronice zdál sen. Otec jednou ráno vstal a šel do lesa, kde měl ještě nějakou práci. Už 20-ti letá Veronika uvařila mezitím oběd, postarala se o domácnost a šla za otcem. Odpoledne rychle uběhlo a už se začalo pomalu stmívat. Verča s otcem se rozhodli jít domů. Šli po lesní cestě, když uslyšela kroky. Otočila se. Nikoho však neviděla. Šli dál a její otec z ničeho nic klesl mrtev na kolena. Veronika se otočila a viděla, jak nějaký muž drží otci v zádech nůž. V tu chvíli se vzpomněla na svůj sen, který se ji zdál přibližně před rokem. Bez přemýšlení se rozeběhla domů a začala vzlykat. Dva měsíce nevyšla dál než do stáje. Bála se druhé části snu. Macecha se po smrti muže změnila. Chovala se k Veronice jako v pohádce o Popelce, kterou jako malá slýchávala od matky.
Jednoho dne už to nezvládla a odešla do lesa. Postavila si tam menší chatrč. Naučila se lovit zvěř. Za nedlouho se ve městě začaly šířit povídačky, že v lese žije čarodějnice. Za nedlouho stála mezi městem a lesem, na kopci, hranice. Inkvizice začala hledat lidi ochotné ulovit čarodějnici. Inkvizice takové lidi našla. Když došli k chatrči, kde bydlela Veronika, otevřeli dveře, spoutali Veroniku a vedli jí pryč. Nešli s ní hned na hranici, ale vzali to přes město. Ve městě stáli zástupy lidí a sledovali Veroniku. Inkvizice neprovedla žádný rozsudek a hned ji vedla na hranici. Přivázali Veroniku a celou hranici zapálili. Hranice vzplála a Veronika taktéž. Tak skončil jeden příběh, jeden život nevinné dívky.