Místnost

Sedím malé temné studené místnosti,je mi zima,mám hlad a chce se mi spát.Sedím sám,naprosti oddělený od civilizace uprostřed této temné a strašné místosti.Klepu se zimou,protože její zdi jsou velmi chladné,a já jsem jen lehce oděn.Mám hlad,ale jsem sytý.Ano jsem sytý ale přesto mám hlad.Bojím se.Bojím se mě přestane bavit být takto sám uvězněn v této místosti a jediná cesta ven z ní je sebevražda.Nemůžu odejít,protože v místosti nejsou dveře a tohle je jediná cesta ven.Když jsi mě zavřela do této místnosti,tak byla krásná,velká,a snad nic jí nechybělo.Jenže čím dýl jsem uvězněn tak tím je temnější,chladější a stále menší a menší.Já jen čekám kdy mě to naprosto pohltí a nezbude to pro mě už místo a já zmizím.Nejhorší je pocit úzkosti a bezmocnosti jak jen sleduju jak se to vše zmenšuje a hroutí a já proti tomu nemůžu naprosto nic dělat...Jen sleduju jak se řítím do záhuby.Vím že je to horší a horší,ale přesto stále doufám že místost znovu rozvete.Jenže to není pravda to je jen sen....
....Ano ta osoba jsem já,a ta místnost je to místo které je mi souzené v tvém srdci,to místo které bylo ze začátku tak krásné a nyní se musím „vystěhovat“...je mi to líto,v mém srdci je totiž stále tvá místnost největší...