Brokolice 1.5

Tomáš Přidal si v kantýně přidal brokolici. A zemřel. Já to vždycky říkal, kdo si v kantýně přidá tu jejich brokolici, umře. A von vážně umřel.

"To ti teda povídám, koňové prostě myslej! A hned ti dám důkaz. No, von to není zas až takový důkaz, ale stalo se mě to, tak je snad jasný, že já si nevymejšlím, no né? Já, starej zasloužilej důchodce ze starýho zasloužilýho kovářskýho rodu. No dobře. Já si jednou takhle hovím v křesle, léto bylo, Františku, hovím v křesle u votevřenýho vokna, no a, jo povídal sem, že bylo léto? Jo..no a čtu noviny a tam, šak ty víš, moje voblíbená křížovka. Tak já ji jako že teda vyluštím, žeo. A v tom nad sebou, já byl votočený v tom křesle zády k voknu, však víš, jak si to křeslo v létě dávám blízko vokna, páč je mi tam příjemně teplo, no a nad sebou cítím horkej dech, já se votočím, a tam náš Šemík! A hrome, povídám, kdo tě vodvázal. Tak se zvednu, jakože ho půjdu odvíst do stáje, a von ten kůň spustí, no vážně, von spustí normální člověčí řečí: pane Brožek, ten lidskej cit na pět, to bude asi ta láska, ale to nemaj jen lidé, to já vám můžu potvrdit.
No a já tam teda sedím jako zkoprnělej, Františku, posloucháš mě, a ten kůň mluví dál: Pane Brožek, dejte mě do stáje taky ňáký ty noviny, mě je tam samotnýmu tak smutno. Nebo bych moh chodit k vám na vobědy. Aspoň v neděli. A budete ještě luštit tu křížovku?
No tak jsem mu ji teda předal, a von ten kůň s ní nakonec vyhrál první cenu! Františku, a víš co to bylo? Zájezd do emeriky. Rozumíš, co takový kůň ze vsi bude dělat v emerice? dyť ho tam sněděj, ti emeričani prej sou jak šílený po konině. Ách jo."

František Přidal seděl zkroušeně u píva a jedním uchem poslouchal svého kamaráda, Josefa Brožka, jak vypráví cosi o křížových výpravách a koních. Ty jeho válečné výpravy... Panu Přidalovi nedávno zemřel vnuk, a tak od té doby každý den zapíjí žal v hospodě. Ostatně, zapíjí v té hospodě vůbec všechno.
Vždyť to byl on, kdo říkal jeho mámě, ať se obloukem vyhýbá brokolici. Ale to ne, jeho matka mu prostě musela tu blbou brokolici vařit. Ale co, ona za to nemůže, stejně ho zabila ta z kantýny. Ne matka, ta brokolice.

V tom se v hospodě otevřely dveře, a v nich se objevila temná silueta. Tvor očima skenoval místnost, až narazil na pana Brožka, a spustil: "Pane Brožek, maj tam pro mně vedle sebe místo? Dříví je naštípaný a složený, tak jsem si myslel, že bysme si mohli zavdat, však víte, já vás v tom samotnýho nenechám. A že zdravím, pane Přidal, a upřímnou soustrast, dlouho jsme se neviděli."