Saša

„Ty vole, koukni na toho magora!“ zajíkal se mladý floutek a druhý se začal také smát.
„Vole, teď mě něco napadlo.“ a už šeptal do ucha, co mu provedou. Mladý vozíčkář Saša se na ně podíval a před očima si je představoval rozpárané od kulek, ale nedal na sobě nic znát. Věděl, že kdyby dělal bordel, skončil by blbě. Vzpomínal na časy, kdy nohy poslouchali a bylo mu do breku. Na zahrádce před domem na něho svítilo Slunko. Vrabci poskakovali jakoby naschvál blízko něho. Už nebyl lítostivý, byl nasraný. Vytáhl plynovku a jednoho sundal. Ostatní uletěli k sousedům. Když si toho všiml jejich pes, začal pobíhat a plašil je. To nasralo zase našeho vozíčkáře a poslal po něm jednu diabolku. Trefil se. Uslyšel, jak přestal radostně štěkat, kňučel a snažil se vytáhnout něco ze zadní nohy.
„Šak počkej hajzle, já ti dám. Já tě nakrmím, budeš mít pěkně děravou prdel…“ mumlal si pro sebe. Plynovka položená na nohách mu dávala pocit bezpečí a jakési prodloužené ruky, která eliminovala jeho indispozici. Časem si k ní vybudoval jakýsi bizardní vztah.
Zatím u sousedů kvikot psa vyhnal majitelku ven na zahradu. Pes se k ní přitočil, lozil ji pod nohama a ona si všimla malé ranky. „Cos to zase dělal? Kdes zase lozils co? No poď, já se ti na to podívám.“ a vedla ho domů. Psovi pomalu otrnulo a následoval paničku jenom v tangách a tričku.
To všechno sledoval Saša za oknem v přízemí. Kolikrát ji takhle zahlédl. A někdy i jinak! Jóó, to byl pohled… zrovna včera, když šukala s nějakým chlápkem. Saša ho neznal, byl to nějaký nový zákazník. Saša vyjel s vozíkem do druhého patra. Zajímalo ho, co teď dělá. Přijel k hvězdářskému dalekohledu a natočil jej do oken sousedky. Měl to jako na dlani. Sem tam prošla a bylo vidět, že něco na zemi dělá.
„Asi se stará o toho čokla. Ale o mě se nikdo nestará. Kdyby tak jednou ke mně došla…“ nadával Saša. Přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby si ho položila do postele a vyrajtovala se na něm. Cítil jak mu tuhne podvozek. Jo kdyby byl mrtvý aj tam, neměl by aspoň chutě na ženský. Na posranýho aj hajzl spadne.
Čas plynul a Saša pěkně šmíroval. Pes už byl zase na zahradě. Skoro na prdeli měl bílého flastra. Už nelítal za vrabcama, ale chodil po zahradě, jakoby něco ztratil a hledal to. Saša se začal opět trochu nasírat. Záviděl mu. Záviděl všem. Otevřel okno a chvíli čekal. V dalekohledu kontroloval, kde je v domě panička. Byla na druhém konci baráku než zahrada. Saša vzal plynovku a dlouho mířil. Netrefil. Za psem se trochu rozčísla posekaná tráva a ten se rychle otočil a očuchával místo, kde diabolka dopadla. Jenže Saša se nevzdal a jak byl čokl k němu zadkem, možná to byla náhoda, strefil se napodruhé luxusně. Pes vyletěl půl metru do vzduchu a zase kvičel a naříkal nahlas. Saša se zabál, že ho prozradí a zavřel okno. Teď už byl zase v bezpečí. Panička vyletěla podruhé z baráku a tentokrát skoro nahatá. Psa uvázala na vodítko a rychle zaběhla zpět. Večer se blížil a zákazník zřejmě také. Saša dostal škodolibý nápad. Čím víc na to myslel a představoval si ho, tím víc se cítil v pohodě. Tohle byl jeho lék.
V půl desáté večer u sousedky svítila jen lampička a někdy zahlédl nohu. Dneska neměl dobrý výhled. „Nevadí, však já si to vychutnám jinak.“ pomyslel si a najel dalekohledem na zahradu. Okem nebylo vidět nic, ale při malém zvětšení bylo v okuláru poznat nějaký obrys. Věděl co to je. Vzal plynovku a dlouho mířil. Teda spíš dlouho odhadoval směr. Střelil. Plynovka udělala zdánlivě větší ránu než přes den, ale to nebylo nic oproti tomu co následovalo. Pes zakvil a ječel, vyl co to šlo. Saša přijel vozíkem k oknu, aby líp viděl. V baráku se neochotně rozsvítilo a ven vyběhla nahá sousedka, kterou ozařovalo světlo ze dveří. Přetáhla psa něčím a pak znova a znova, dokud neutekl. Zaběhla do baráku a za chvíli bylo vše při starém. Saša zářil radostí. Dokonce má i nějaké fotky! Stihl zrcadlovkou udělat pár fotek, které jistě zařadí mezi nejlepší. Teď byl spokojený. Bavilo ho to vzrušení, ta akce, zapomínal u toho na vozík. Udělá to ještě. Ještě po něm střelí, ale musí si dávat pozor, aby z toho neudělal rutinu a nechytli ho pak. Dvacet minut hledal v okuláru dalekohledu, kde si lehl ten čokl. Snad ho zase našel. Odjel od dalekohledu dál a vystřelil. Netrefil se a něco cinklo a rozsypalo se. V baráku se rozsvítilo a byl slyšet hlasitý rozhovor. Za dvě minuty odcházel narychlo nespokojený chlap a paní kurva se ho snažila umluvit. Nepodařilo se jí to. Kšeft byl v piči. Teda vlastně nebyl, a to bylo zlé. Chlapík vytůroval motor, pneumatiky lehce pískly a byl v čudu. Nasraná kurvička se řítila do zahrady a Saša slyšel údery a kňučení.
Když ráno vstal a vyjel zase na předzahrádku, dělal jakoby nic. Tentokrát se však usmíval. Zanedlouho pozdravil sousedku, která zřejmě před chvílí ještě spala.
„Dobrý den sousedko. To máme opět hezky, že?“ hrál divadlo a dělalo mu to dobře.
„No zas tak hezky není. Víte, že mi někdo zajel psa? A ujel. Co je to dneska za lidi.“ nadávala a lhala opradvu špičkově.
„Opravdu? To je strašné.“ divil se Saša naoko.
„Já ti dám zajel, umlátila jsi ho.“ myslel si a celkem se mu to líbilo. Za toho psa to stálo.