Terezka

 

Terezka byla hodná dívka, která o sebe neustále dbala. Jednou se seznámila s ne moc hezkým klukem, kterého si později i vzala za manžela. Mají spolu jedno dítě, které se jmenuje Venoušek. Ovšem jednu vadu na kráse Terezka má. A to její přejídání.

Když byla svatba, po svatební hostině sama sklízela hostům ze stolu a za rohem dojížděla zbytky. Luďa Čávez, její muž, se tehdy jen usmíval a byl tuze rád, že jí šmakuje.

 

Časem se ukázalo, že Terezce neustále šmakuje. Byla schopná vzít zmrzlinu malému dítěti, když se jeho matka nedívala, a sníst ji. Několikrát z toho vzešly trapné situace.

 

Nejraději však měla dorty. Luďa ji říkával, že je sladká, když papá nebo žere, jak později nazýval věci pravými jmény. Jenže zatím byl zaslepen láskou a neviděl svou milovanou ve špatném světle. Viděl jen ty její oči a sladká ústa zabořená do laskomin. Když mu jeho matka časem vyčítala, že se jí ztrácí po jejich návštěvě pytlíky bonbonů a moučkový cukr, Luďa nechtěl věřit svým uším a na matku se rozhněval a umínil si, že pro svoji lásku udělá cokoliv. Není to totiž žádná „bachratá nána“, jak ji nazvala.

A tak dál život šel jak na drátkách. Terezka byla na mateřské, Ludvík vydělával v práci a živil rodinu. Teď byl opravdu spokojený. Z jeho klidu ho nerozhodily ani pomluvy kolegů a kolegyň v práci, kteří tvrdili, že jeho žena sežrala na firemním večírku téměř vše, v supermarketech žere tajně Tatranky a krade veřejné sbírky, které prohýří v cukrárně U Cukrovky. Jeho den byl nalajnovaný. Ráno mu Terezka připravila zdravou snídani, aby nebyl tlustý a váhu si udržel na pětaosmdesáti kilech, pak honem do práce a už aby byly čtyři odpoledne, kdy si bude hrát se svým synkem.

 

Terezčin den byl jiný. Ráno si dát něco malého na zub. Obvykle pět vajec, tři česneky s taveným sýrem, dva litry koly, bonbony, dvoje nebo troje sušenky. Nic víc, dokud Luďa neodejde. Pak malá svačinka na cestu do lázní, svačinka v lázních a teprve v poledne vydatný oběd. Však ji také pěkně u bazénu vytráví. Po obědě malý dezert, to musí být, a honem, honem domů za svým milovaným Luďou.

 

Takhle přemýšlela, když šla ke svému autu, aby mohla do těch lázní. Dalo ji trochu práce se do něj nasoukat, protože ti fušeři, jak nazývala opraváře, jí špatně upravili auto. Před půl rokem se do něj vlezla dobře, ale teď se ta sedačka a dveře zase smrskly. Naložila synka, ze kterého chtěla vychovat plavce a sama si potřebovala dát do těla, aby byla v posteli stále dračice.

„Dneska ti maminka koupí zvířátko, když budeš hodný a pěkně popapáš.“ a mrkla do zpětného zrcátka, na své dítě. Sladce se usmála. Ach ten její krásný úsměv.

„Já chfi kfefka.“ vypotilo ze sebe děťátko.

„To víš, že dostaneš křečka. Budeš ho pěkně krmit a starat se o něj.“ povídala cestou do zverimexu.

 

„Za to že jsi nezlobil, máš tady křečka, je pěkně vypasený, tak ať ti nezhubne. Ale teď už šup z auta ven.“

U bazénu bylo živo. Ostatní matky, se kterými se ráda bavila, už na ni čekali a ukazovaly na dort, který ji upekly. Terezka se do něj pustila, žrala a pozorovala své dítě, jak plave.

 

 

Po plavání, když si dala opět do těla, zamířila k domovu. Tam už čekal Luďa a vzal synečka do parku na lavičku. „Čerstvý vzduch mu udělá dobře.“ myslel si.

„Zdáš se mi dneska nějaký bachratý.“ a podíval se na své dítě a připomínalo mu klíště. Možná přece jenom něco na tom bude, co říkali v práci. Že prý ho jen žena se synem vyjídá a ždímá od peněz.

 

„Trošku si zakopeme s balonem, aby jsi se dostal do formy.“ Ale moc mu to nešlo a neustále žral, až se otec nasral a dovlekl ho domů. A co nevidí! Jakási divná a hnusná bachratá koule mu otvírá a vítá ho. Kdyby si neprdla, nevěděl by ani kde je předek a kde zadek. Teď mu to došlo! Jak blesk z čistého nebe.

 

 

 

Za několik týdnů byl rozvedený a našel si přítelkyni z práce. Terezka se odstěhovala k matce i se svým děckem. A ponaučení? Ikdyž jsi kanec, nepěstuj si bachyni. Když ti radí přátelé, tak poslouchej.