Strašidla v ceně...

Z večerní pohody nad sklenkou vína ho vyrušilo náhlé zavrzání dveří. Budu je muset namazat, blesklo mu hlavou. Líně natáhl nohu a lehkým kopnutím dveře přivřel. Ovšem o sklenku červeného elixíru později o sobě dveře daly znovu vědět. S nepříjemným skřípáním se pomalu začaly otevírat. Povzdechl si, zvedl se a dveře zavřel, tentokrát už na kliku. Když tuhle chalupu kupoval, předchozí majitel ho upozorňoval, že tady straší. Ale on přece na duchy nevěří. Po chvilce se přistihl, že větší pozornost věnuje dveřím než filmu v televizi.

„Je čas jít spát,“ vzdychl a zmizel v koupelně. Ještě umyl špinavé nádobí, pozhasínal a šel si lehnout.

„Tak dobrou noc, strašidla,“ zvolal s úsměvem do tmy. To ještě ale netušil, co ho v noci čeká.

            Okolo půl jedné ráno se vzbudil, netušil proč. Snad podvědomí, intuice. Šel se napít, v kuchyni se svítilo. To jsem blázen, pomyslel si. Byl si jistý, že večer zhasnul. Obrátil do sebe sklenici vody a zapil jí lokem Jacka Danielse. To se to bude spát. Zachumlal se spokojeně do peřiny, když vtom se ozval zvuk podobný vrzající podlaze. Jak by tady ale mohla podlaha vrzat? Vždyť jsou tu všude dlaždice! Nenápadně se ponořil hlouběji pod přikrývku, zavřel oči a snažil se usnout. To už se mu ale do rána nepovedlo. Celý den mu vrtalo hlavou, co to mohlo vydávat tak děsivé zvuky? Cestou z práce se zastavil v knihovně a půjčil si pár knížek o nadpřirozených bytostech.

            Přišel večer. Sedl si do křesla, otevřel pivo a pustil se do čtení. Nic kloudného ale nenašel, a tak si zapálil svíčku. Duchy nikdy nevyvolával a ani to neuměl, ale za pokus to stálo.

„Tak hele, duchové, jestli tady jste, koukejte sfouknout tuhle svíčku,“ pronesl jako by se nechumelilo a napil se piva. Otevřely se dveře, zapraskala podlaha a plamínek svíčky zhasl.

„A sakra,“ ujelo mu. Na tohle pivo nestačí. Přinesl si z kuchyně flašku domácí slivovice a poddal se jejímu kouzlu. Když měl v sobě třetinu obsahu láhve, rozhodl se vyzkoušet pokus se svíčkou znovu. Opět stejný výsledek, duchové tu opravdu jsou.

„Já tady nikomu nebudu dělat šaška. Přece tady kvůli strašidlům nebudu celý noci vzhůru,“ křikl rozzlobeně a zapnul počítač. Ještě teď napsal inzerát: Prodám chalupu v Jizerských horách. Značka: straší!!

            Do týdne se ozval kupec. I přes upozornění, že tohle stavení obývají duchové, se obchod povedl. Plácli si a jemu tak spadl velký kámen ze srdce. Sbalil svých pár švestek a uháněl zpátky do víru velkoměsta. Teď se bude vztekat někdo jiný a on bude mít svatý klid, v Praze se totiž strašidlům moc nelíbí.

            Jednoho krásného dne, když brouzdal po internetu, narazil na zajímavý inzerát: Prodám útulnou chatu ve středu Jizerských hor. Levně. Značka: Strašidla v ceně!