První a svobodné

Byly první a svobodné.
Tak už nás zase čekají. Vždy před nějakými nastávajícími volbami se vracím ve vzpomínkách na počátek politického přerodu u nás, k prvním svobodným volbám v červnu 1990. Občané byli tehdy plni očekávání definitivního pádu předchozího režimu. A také se velmi těšili na rychlý vzestup osobního blahobytu. Ideje demokracie se zdály silné a vedly tak mnohé k přesvědčení, že nadšení, láska a soudržnost lidí u nás vydrží navěky. Zapomnělo se však na to , že ideje jsou sice lákavé, ale lidi jsou v tomto směru jaksi různorodě nedokonalí. Hlavně hodně z nich okamžitě přemýšlelo jen o vlastním prospěchu. KSČ rychle opustili kariéristé a část z nich se rychle ujala politických a ekonomických funkcí, a to i v OF. Pod heslem „OF je pro všechny.“ Tedy i pro ně, nebo hlavně pro ně.
Program toto hnutí však bohužel neměl žádný valný politický obsah pro praktické řízení státu, zejména v ekonomické oblasti. Obsahoval jen jakousi vizi o tom, že jakékoliv společenské a ekonomické problémy vyřeší všeobecná privatizace a tržní hospodářství.
Tak radši zpátky k těm vzpomínaným volbám.
Ty se tradičně konaly ve dřívějších volebních okrscích. Do volebních komisí jmenovaly své zástupce jednotlivé politické strany. V těchto volbách jsem byl jmenován za člena okrskové volební komise. Volební místnost byla v bývalém Agitační středisku, dříve určeném pro naší část města. V duchu doby byl předsedou komise určen zástupce OF. Místopředsedou byl zástupce Hnutí za životní jistoty - důchodci.
Zájem občanů od otevření volební místnosti byl obrovský. Všichni chtěli být u voleb první, s pocitem svého podílu na budoucím řízení věcí veřejných. K večeru, když nápor voličů ustal se z volební místnosti začali postupně vytrácet i členové volební komise.
Předseda komise musel odejít na důležitou poradu OF k přípravě oslav volebního vítězství, místopředseda prohlásil, že ho bolí noha a odešel si domů lehnout, zástupce KSČ prohlásil, že už žízní nemůže vydržet a šel domů na pivo. Zástupkyně KDU šla zaopatřit svou početnou rodinu a uložit děti. Tajemnice komise z NV odešla postarat se o nemocnou matku. Na moje vyjádření, že ve volební místnosti přece nemůžu zůstat sám, mi členové komise postupně sdělili, že to určitě zvládnu. Voličů již přicházelo málo, čekal jsem je radši na chodbě, aby někdo neřekl, že tam manipuluji s volební urnou. Doprovázel jsem jednotlivě přicházející voliče do místnosti a zpátky na chodbu. Před uzavření volební místnosti přišel alespoň předseda. Podivil se nad tím, že jsem v místnosti zůstal sám. Podle informací z porady vyjádřil názor, že volby mají skutečně demokratický průběh i v našem městě, a že je stejně OF s přehledem vyhraje. S ohledem na tehdejší dobu měl samozřejmě pravdu. le i takovou, trochu humornou podobu, měly první a svobodné volby.