Nebeská balada
Nebeská balada
Samota. Ticho. Modré nebe.
Sedí na oblaku, skelsle hledí dolů.
Pokus o úsměv. Sfoukne ho vítr.
Ulehne. Zavírá oči.
Samota. Ticho. Temná mračna.
Pohlédne dolů. Oheň. Dým.
Žár mu pálí nohy.
Stékne slza.
Pluje dál.
Sám v svém nitru. Sám v svém stesku.
Sám v své pouti.
Mezi mraky.
Sedí na oblaku, skelsle hledí dolů.
Pokus o úsměv. Sfoukne ho vítr.
Ulehne. Zavírá oči.
Samota. Ticho. Temná mračna.
Pohlédne dolů. Oheň. Dým.
Žár mu pálí nohy.
Stékne slza.
Pluje dál.
Sám v svém nitru. Sám v svém stesku.
Sám v své pouti.
Mezi mraky.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
uplně mě to jakoby hodilo do jiné dimenze...vážně!:-)
ty jednočlenný věty mě vždycky dostanou, protože řeknou všechno na minimálním prostoru. asi si jdu od tebe přečíst něco delšího...
02.07.2007 18:36:00 | paranoidandroid
Pokus o úsměv. Sfoukne ho vítr - nádhera... čisté, jednoduché... ale zasahující...
10.06.2007 11:42:00 | black.heart
Asi vážně spíše volný verš.. Je sám, protože to tak chce, nebo proč? Moc líbí.. asi takhle nějak se poslední dobou cítím...
31.01.2007 16:54:00 | o ...(borůvka)