Harry Potter FanFiction: Strach

Dívka si dala ruce na otevřenou pusu z toho jak byla překvapená.

„Takže mým úkolem je zabránit existenci Lorda Voldemorta?“ vykoktala ze sebe Hermiona.

„Přesně tak“ odpověděl spokojeně Brumbál.

„Myslíte že to zvládnete?Hermiona zapřemýšlela, zvládne zrovna ona zabránit Tomu Raddlovi, aby se stal mocným a zlým černokněžníkem?Brumbál věřil že ano, ale co když ho zklame?Co když selže?Ale možná ho zklame ještě víc když to teď odmítne, měla by to zkusit.Podívala se na Brumbála, který ji v klidu sledoval a pronesla rozhodným hlasem:

„Ano, pokusím se to zvládnout.“Stařec se na ni přátelsky usmál, věděl že právě ona ho nezklame.Jí věřil že dokáže Raddlovi zabránit dostat se k moci.

„A mám o tomto úkolu někomu říct?Jako třeba někomu z mích blízkých přátel?“ptala se zvědavě.

Brumbál se na ni opět mile usmál se slovy:

„Bude lepší slečno, když o tom nikomu nepovíte, ani těm nejbližším přátelům.“Hermiona na něj zklamaně koukla, ale nejspíš to tak bude lepší, přemýšlela.Napadl ji další dotaz:

„Ale pane řediteli, budu jim přece muset nějak odůvodnit svou nepřítomnost.Nebo ne?Potřebuji se s nimi alespoň rozloučit.“Při té představě, že se s nimi ani nerozloučí jí začalo být smutno.Né toto jim přece udělat nemůže.Brumbál jako by ji rozuměl.

„Vy jim sice nepovíte co máte v plánu, ale řeknete že jste se s rodiči přestěhovali do Francie a že budete studovat ve škole v Krásnohůlkách.“Nad těmito slovy se zamyslela.Bude muset jim lhát?Brumbál ji z přemýšlení vyrušil:

„Pokud s tím tedy souhlasíte ,tak se sejdeme pozítří v 8:00 hodin v mé pracovně.Heslo už jistě znáte, tak by pro vás neměl být problém se sem dostat.“Šibalsky se na ni podíval, jako by chtěl vidět co se děje v její hlavě.

„Dobře pane, pozítří v osm hodin tu budu.“souhlasila Hermiona.Brumbál se zatvářil spokojeně.

„Pokud nemáte žádné další otázky tak pozítří nashledanou“Ještě přemýšlela na dalších dotazech, ale nic ji nenapadalo.

„Žádne otázky nemám“řekla rozhodně.

„Nashledanou pane.“Zvedla se z příjemně měkkého křesla a opustila ředitelovu pracovnu.

Byla už dost unavená, nakonec se to docela protáhlo.Vyděšeně koukla na hodinky.To už je půl desáte?Ten čas ale letí.Když vešla do společenské místnosti našla Harryho a Rona jak leželi hlavami na domácích úkolech.Nepatrně se usmála.
Pracovali takovou dobu, až u toho usnuli.Ta představa, že je neuvidí měsíce ,roky a nebo i déle?A co když je neuvidí vůbec?Tohle ji nenapadlo.Moc by ji chyběli.Ale musím si užít tu chvilku co ještě můžu strávit s nima.

Rozběhla se k nim.Lehce klepla do stolu a oba chlapci se začali ospale probírat.

„Her… Hermiono“zakoktal unavený Ron.Hermiona se při pohledu na kamaráda musela nepatrně ušklíbnout.

„Co chtěl Brumbál?“ vyzvídal méně ospalý Harry.Pomyslela si jak je zvědavý, ale takhle večer jim nic říkat nebude, udělá to až zítra.Harry s Ronem ji se zvědavostí v očích sledovali.Podívala se na ně:

„Řeknu vám to až zítra.Ron se zatvářil zklamaně.

„Hermiono, prosím řekni nám to ještě dnes“žadonil Harry.Hermiona ale už byla rozhodnuta, to jsou až tak zvědavý?Z neznámých důvodů ji to moc pobavilo.

„Ne dozvíte se to až zítra“odsekla.Ron se ale nenechával odradit.Stále měl v očích vidět zvědavost.Stejně tak i Harry.

„Prosím, proč nám to nemůžeš říct teď?“ zajímal se Ron.Už jí opravdu štvalo jak na ni neustále naléhali bylo to strašné.

„Víte, myslím si že jste na to moc unaveni.Chci vám to říct až zítra.“Kluci se na sebe podívali jako kdyby přemýšleli, zda ji to pro dnešek odpuští.Když dospěli k závěru Ron jí oznámil:

„Dobře i když jsme s Harrym moc zvědavý, tak ti to prozatím odpustíme“ ušklíbnul se.

„Ale zítra nám to prosím pověz“dokončil ho Harry.

„Dobře, konečně jste mě pochopili, ale ted už opravdu bude lepší jít spát.Zítra máme zase Snapea a nato je lepší se pořádně vyspat.“ Kluci se při zmínění Snapea zašklebili.Uznali že je dobrý nápad jít spát.Zamávali Hermioně a zmizeli po točitém schodišti v chlapeckých ložnicích.

Uklidnilo ji že šli spát a že je zachráněna od jejich výzvěd.Nebyla ani tolik ospalá, spíš byla nervozní z úkolu který ji už za chvíli bude čekat.Nalila si vodu a napila se.
Pak si sedla ke stolu a sledovala oheň v krbu.U krbu se rozléhal příjemný a teplý vzduch.Líbilo se ji tam.Milovala celé Bradavice.Byly tak úchvatné i před 50 lety?A co knihovna spatří tam nějaké další zajímavé knihy, co se tu už nenacházejí.Měla takový zvláštní úkol a ona tady myslí na knihovnu.

Cítila k sobě nechuť, při takových myšlenkách.S přibývajícím časem i na ni začala lézt únava.Zvedla se od krbu a šla do postele.Schody ji už dávali zabrat.Všichni v ložnici už spali.A tak se převlékla a lehla si do krásně měkké a teploučké postýlky.Z celého dnešního dne byla moc vyčerpána.Ani nebylo divu, že hned usnula.