Černá slza

Někde zakřupala větvička, dívka na stromě se jen tiše přikrčila a zkusila být neviditelná. Nově příchozí si jí nevšiml. Dívka s ústy staženými nenávistí koukala z výšky na chlapce pod sebou. "Sammi? Samulko, prosím, ozvy se mi, já ti to všechno vysvětlím. Prosím.." ke konci už šeptal .. ale dívka odmítla o sobě dát vědět.
...
Seděla jsem tam na tom stromě dlouho do noci. Parkem se proháněl studený vírt a mě se hlavou honila ta vzpomínka z předešlého odpledne.. Neměla jsem co dělat a tak jsem si řekla že za NÍM zajdu. Chyba. Opíral se o stěnu baráku kde bydlel a cucal se s jinou holkou. Stála sem tam jak nějaká socha a nevěřícně koukala před sebe. Nebyl to nejhezčí pohled. Nevím jak dlouho trvalo než se pár přede mnou od sebe odtrhnul, ON se pak podíval přímo na mne, po tváři mu přelítl takový pocit .. nevím čeho .. To bylo pro mne jako výstřel z pistole - jen jsem se otočila a uháněla pryč. Slyšela jsem za sebou JEHO volání, ale zpomalit jsem nehodlala. Ani nevím jak jsem mohla být rychlejší než ON .. asi mi ta neuvěřitelná chuť dostat se pryč pomohla "letět s větrem o závod". Zanedlouho už sem seděla na stromě a přemýšlela co teď. Obloha už dávno ztmavla a pak se oběvil ON a volal mě .. šmejd, věděl kde zhruba budu. Pomalu jsem ani nedýchala jak moc jsem si přála, aby mě nenašel a odešel. Nakonec se tak stalo.
Postupně už jsem necítila lítost, ale nenávist. V tu chvíly a pro dost chvílí budoucích jsem ho nenáviděla. Je snažší zapomenout s nenávistí, než s tím, že milujete. Sedm měsíců jsem s NIM byla .. jo, jednou to muselo zkončit - ale takhle? Za celou dobu jsem pro něj neuronila jedinou slzu. Zavrhla jsem to ve chvíly, kdy jsem ho tam viděla. schovala jsem se za jakousi masku. Ta holka se kterou se tam ocucával byla taky feťačka, párkrát jsem ji viděla v tom jejich brlohu, když jsem se starala aby se JEMU nic nestalo.
Dloho mi volal a smskoval .. kašlala jsem na něj. Nebo se spíše snažila zapomenout... Jeho hovory jsem odmítala, smsky jsem přečetla a pak smazala. Jedinej hovor jsem nezvedla po DVA měsíce, na jedinou smsku neodpověděla. Jen jsem ho víc a víc nenáviděla.

Nemrzelo mě, že jiný přednost dal .. ale to, že do očí mi lhal ..

Pak přišlo září 2005 .. čekával na mě před školou a domáhal se abych si s ním promluvila. Tou dobou byl zoufalej a ve chvíly kdy stál před mojí školou, tak měl většinou v sobě herák. Nechala sem ho mluvit .. do nekonečna se omlouval a prosil abych mu odpustila a že mě stále miluje ..

teď si asi říkáte - tak tohle zkončí happy endem .. neskončilo.

Tímhle tím mi zabodl do srdce meč, pohádkářsky řečeno .. nevěřila jsem slovům jako je "Mám tě rád" nebo "Nechci tě nikdy ztratit" ... prostě už sem nemohla .. furt mě bolelo to, co mi provedl ON. Ani v této době po mojí tváři kvůli němu nestekla jediná slza.

Uplynula dlouhá doba a já HO pořád Milovala. Občas jsem ho potkala na nějaké akci nějakého našeho společného přítele .. Nikdy to nebylo uplně neviný .. na jedný z těhletěch kalbiček sem se s nim vyspala ..
Vlastně od tý doby co to zkončilo s NÍM sem s nikým nevydržela moc dlouho...

No a aby toho nebylo málo:
Přiblížil se Březen 2006 a já měla brzo odjet na lyžák. Dva týdny před odjezdem mi volal dost zoufalej ON a že mě potřebuje vidět .. takový zoufalství jsem nikdy jindy v hlase člověka neslyšela...
Během hodiny jsem se s nim sešla. Byl zoufalej .. Mlel pátý přes devátý .. motal do sebe minulost a přítomnost, vytahoval vzpomínky .. naprosto jsem nechápala .. bylo dáno abych pochopila až později ..
Při loučení mě políbil .. bylo to dost nečekaný, ještě než odešel tak řekl "Miloval jsem Tě vždycky a vždycky milovat budu, ta holka byla chyba, ale chybama se člověk učí, šíleně lituju všeho co jsem ti udělal .. no měj se" po týhle větě se otočil a odešel .. bylo to naposled co jsem ho viděla .. Ve svý oblíbený černý bundě a s, pro něj klasických, zeleným pankáčem.

Asi pátej den lyžáku mi dal kámoš vědět, že je ON v nemocnici v kómatu, že se schválně předávkoval heroinem a že má malou naději že bude žít .. Po dni se probral, dokonce jsem s nim mluvila mobilem ...

12.3.2006, 23:47 zemřel v důsledku předávkování heroinem ..

Napsal mi dokonce dopis na rozloučenou...

Ten den jsem pro něj po dlouhé době plakala.

Na jeho pohřbu mi po tváři stekla jediná, leč černá slza

Nenávidím HO a zároveň miluju, teď se opakuju .. už jsem to v jedný povídce psala .. ale je to bohužel tak ..