Kocovina

Probouzím se hlubokým nádechem. Ležím na pohovce a do očí mi bije slunce. Další nádech. Cítím rum a pivo. Dívám se z okna na oblohu.
,,Zdár brašule!" povídá bratr, který jde z ložnice do kuchyně ,,Chceš něco?"
,,Pivo!" říkám posledním dechem.
Bratr pokyvuje. Sedám si a hledám na stole cigarety, peněženku a mobil - je tam vše.
,,Tak co máš tam někoho?" ptám se bratra když přináší dvě piva.
,,Ne, a co ty?"
,,Ne" šeptem, a uvedumuju si že si nic nepamatuju.
Tak teda to bylo horší než jsem si myslel. Naráz vyprázdňuji část piva.
,,Kde je Pepa?"
,,Kde je Pepa!" opakuji a dívám se na protější pohovku kde by měl být.
,,Zavolej mu" říkám bratrovi.
Je mi strašně - s nádechem mi bolest vystřeluje do jater. Bratr si toho všímá.
,,Nemáš chlastat s bejvalejma policajtama a první ligou" říká.
,,Vždyť jsem nepil skoro." říkám na obhajobu ale hned si vzpomínám, že si ani nepamatuji cestu zpět.
,,Brašule, máš zapalovač?"
Podávám mu ho a odcházím na záchod. Je to strašně dlouhá cesta.

Dívám se v zrcadle do svých očí. Jsou krvavě rudé, vlasy jdou všude šejdrem a barva obličeje je bílá. Opatrně se dotýkám obličeje. Citím chlad rukou na tváři.
'Mejt tak kameru na hlavě a natočit tu noc..'

Přicházím, když bratr pokládá mobil.
,,To byl Pepa?" ptám se.
,,Jo jo."
,,V kolik odjel? Škoda že nešel taky. Minulej tejden byl dobře." smějeme se jak pominutí. Pohybem naznačuju jak Pepa vypadnul z chatky na zem.
,,Jo! Na rybách se už nadral" říká bratr.

Sedám si a zapaluji cigaretu. Je to tu zas, hnusný pocit v útrobách. Naštěstí zase vyprošťovák pomáhá.
,,Jak ses domluvil s těma dvouma?" ptá se bratr a nakosuje jedno z jablek co leží na stolku.
,,Já nevím. Prej mne protlačí. Ale příští týden už chlastat nejdu!"
,,Ale stáls z těch borců u stolu nejdýl, já tam seděl chvílu a musel jsem zdrhnout. Tempo je tam vražedný." uznává můj výkon bratr.
Opatrně se pokládám na pohovku. Vzpomínám na rum, vodku, slivovici a pivo - je mi z toho zle. Prohlašuji větu, která vždy padne při kocovině ale není myšlena vážně..

- ,,Už nepiju!!"