Detektiv Klavok a případ ztraceného cédéčka (2.část)

Klavok se probudil asi ve 14:15. Byl zvyklý spát dýl, ale jelikož zapomněl zatáhnout záclony a žaluzie, oslepovovalo ho už nějakou dobu brutální Hamižovské slunce. Měl dům hned naproti moři a šplouchání vln uklidňovalo jeho značně extrémní kocovinu. Klavok měl rád chlast, pilule, a i jiné substance mu nebyly na obtíž. Problém byl, že tyto věci rád míchal mezi sebou a to často nedělalo dobrotu.
"Ještě že nemám pevnou pracovní dobu," řekl si pro sebe a lehce si ublinkl do kýble vedle postele. Bývaly doby, kdy Klavok zásadně nezvracel a zvracení považoval za známku slabosti, toto přesvědčení však s postupem věku vzalo za své. Žaludek toho mnoho nevydrží a Klavokovi přeci jen táhlo na čtyřicítku. Mělo to své stinné stránky, ale výhoda byla, že jej díky věku a zkušenostem chtěly stále mladší ženy. Kdo by ale stál o sex bez lásky? Klavok byl staromódní. Chtěl mít všechno smysluplné.

Vyguglil si tedy Sběrné potraviny na svém hyperkompu. Byl to bar zjevně pochybné pověsti a nacházel se ve Finské ulici. Zjevně tam pracovali dva barmani a dle recenzí se dočetl, že ten jeden byl "věčně zhulený," a druhý mírně řečeno "totální kretén."
"Nejhorší pajzl v los Hamižov. Barmani strašní, obsluha žádná, hrajou tam pochybný kapely. Kdyby šlo dát mínus tisíc bodů, dám je." Zněla první recenze.
"Jednou sem tam vešla a na dotaz jestli mi dají kafe, mi barman odvětil, ať si ho namelu. Podal mi mlýnek a zdálo se že to skutečně myslí vážně!" Zněla zas druhá.
"Oáza mezi až příliš přehnaným hipsterstvím na Finské. Pokud vám nevadí marihuanový smrad a že barmani jsou vážně kreténi, budete si tam lebedit!" Zněla třetí.
"Hm, zajímavé," řekl si K. pod fousy a zvedl se ze židle. Náhle mu problesklo hlavou, že Kousek od Finské ulice také bydlel jeho dávný přítel a jeho BÝVALÁ ŽENA, takže se musel na to lehčí nervové vypětí pořádně připravit.

Odešel do kuchyně a tam do mixéru naházel následující kombinaci: Pět rivotrilů 0,5 mg (kvůli nervozitě), dva dogmatily 50 mg (pro potlačení vedlejších účinků) tři codeiny (pro lehce high stav), samozřejmě trochu koksu a sáčky peprmintového čaje aby mu z toho nebylo zas blbě.
Zapnul mixér, ozvalo se "RRRRRRRRRR," a magický nápoj byl připraven. Měl směs bílé a zelené barvy. Klavok si zacpal ze zvyku nos a celé to na ex vypil. Okamžitě po polknutí se mu obrátil žaludek, ale zvládl to a nevrhl. "Jsem připraven," zahlásil a z jakéhosi důvodu při tom hrdě vztyčil svou pravici. Pak se trochu zapotácel, vzal si klíče od svého Mustanga a vyrazil ven.

Sotva stihl nastartovat a vycouvat, náhle mu to najelo. ulice Los Hamižova se začaly strašně vlnit a svíjet, silnice počala blikat a do toho to všudypřítomné slunce, které nyní bylo pětinásobné. Klavok si to užíval a jelikož měl ve svém Mustangu vestavěnou brutální reprosoustavu, pustil si nahlas své oblíbené techno. Plawana. S Plawanem se kdysi osobně potkal a ten mu vyprávěl, že svou přezdívku získal tak, že (jak to někteří rodiče dělávají) hodili ho ti jeho uprostřed moře do vody a učili tím plawat.
"Jo, seru na ty zasraný strojaře..." mrmlal si Klavok pro sebe se zapálenou cigaretou v koutku úst. "Všichni ti debilové si myslej že pravý techno musí bejt snad dělaný robotama nebo co. Hledaj tam nějak spirit, nějakou myšlenku a přitom je to jen o tom brutálním zvuku. O těch brutálních syrovejch bicích. Nikdo nemá kopák jako Plawan...Ať se dou všichni vysrat..."

Náhle byla červená. Klavok prudce zabrzdil, přičemž ťukl protější volvo. Z toho se jak na zavolanou vynořil zjevně psychicky labilní minikorbič. A hnal si to k němu. Klavok jak to uviděl, stáhl všechna okýnka aby mu dal taktéž patřičně vychutnat plawanovský styl.
"DUNCDUNCDUNCDUNC..." ozývalo se.
Korbič se s ním nežinýroval. Vytáhl ho za flígr z auta a začal mu prskat přímo do xichtu: "TY DEBILNÍ KRETÉNE, CO SI ASI MYSLÍŠ ŽE DĚLÁŠ??JÁTIPOSERUNOHU APAKTIVOJEDUMÁMU SEŠJENUBOHEJZMR-"
"Dovolte, Los Hamižovská policie prosím." Zarazil ho Klavok v jeho přívalu nadávek. Korbič sebou cukl. Detektiv se narovnal a oprášil si ramena:
"Jste si vědom, že škoda na majetku, Vám v případě spáchání veřejně činnou osobou, bude automaticky proplacena na Státní správě sociálního zabezpečení, plus jako bonus k tomu dostanete padesátiprocentní penále?"
"cože" zmohl se korbič jen na tyto slova.
"Řikám vám, že si přijdete na pěknej balík."
"fakjo?"
"Ano. A jelikož jste mi sympatický, mohli bychom to finanční odškodnění ještě zvýšit, co říkáte?" na to Klavok.
"No...tak teda... dhobře." pravil lehce šokovaný občan.
"Když mě pustíte, ihned tedy dokončím, co jsem začal," pravil Klavok se stále zapálenou cigaretou v širokém úsměvu.
Korbič ho pustil a Klavok si to potácivou chůzí přištrádoval k Volvu.
"TEĎ SLEDUJTE OBČANE, JAK VÁM VYDĚLÁM FINANCE," zařval do dunivého techna a počal chcát. Pomočil mu celé sedadlo řidiče, pomočil mu volant a namočil na zrcátka. Když usoudil, že je hotovo, rozvážně se zapnul. Korbič jen zíral s otevřenou pusou.
"A to mi...jhako fakt proplatěj jo?"
"To je tak jisté, jako že já jsem... zákonů dbalý, slušný muž." zablábolil Klavok, přičemž potlačil dávivý smích a vrátil se zpět do auta. Dupl na plyn a korbiče nechal o samotě v jeho naprosté zmatenosti...

Když dojel na Finskou, bylo Klavokovi kurevsky blbě. Než tedy vystoupil z auta, dal si poněkud větší lajnu (přes celou palubovku) rumunského Karla, za zvědavého pozorování kolemjdoucích hipsterů.
Na ulici potkal militantního vegan-hippie aktivistu, Ondřeje Kozu, jak stojí na štaflích a cosi vyřvává do megafonu. Okolo něj se shromažďovala skupinka hipstrů a nábožně se před ním klanili jako Apoštolové před svým pánem.
"ZARUČUJI VÁM PROSPERITU. ZARUČUJI VÁM FATÁLNOST. ZARUČUJI VÁM HRACÍ SKŘÍŇKY S ORGASMICKÝMI VZDECHY DO KAŽDÉHO PARKU, DO KAŽDÉ ULICE, DO KAŽDÉHO KRÁMU. HRÁČE NA HOUSLE DO KAŽDÉ BUDOVY, NA KAŽDÉ MÍSTO. MÍSTO ODPADKOVÝCH KOŠŮ HUDEBNÍ NÁSTROJE, MÍSTO BEZDOMOVCŮ ZASE HRACÍ SKŘÍŇKY!!" vyřvával Koza za mohutného potlesku a obdivných výkřiků svých následovníků.
Bylo to tak. Ondřej Koza chtěl skutečně nainstalovat do celého Los Hamižov skříňky, kde byste si mohli pustit předstírané výkřiky při orgasmu své oblíbené pornoherečky. Klavokovi se ten nápad docela zamlouval...Na okamžik se zasnil...Pustit si takovou Fej Reganovou, Sašu Grejovou nebo svou oblíbenou blondýnku rusku Olju za dohledu pobouřených spoluobčanů... To byla prostě krásná představa.
Klavok s Kozou vesměs sympatizoval, ale mnohé jazyky tvrdily, že Koza se změnil. Že mu sláva stoupla do hlavy a že už není co býval. To bylo Klavokovi ale vcelku u prdele.

Sešel z kopce po kočičích hlavách (v Los Hamižov to opravdu byly kočičí mrtvé hlavy) a byl tam. Bar Sběrné Potraviny. První věc co ho zaujala, že bar se nacházel, ne v rovině, ale stále Z KOPCE, takže byl celý nakřivo. Jak to architekti vyřešili, Klavok absolutně nepobíral, a na moment ho posedla touha vyřešit tuto zmatenost opětovným nasátím kokainu, ale udržel se.
Vstoupil do šera a hustého dýmu, který by se dal krájet. Jestli to ale byla Marihuana, Klavok nevěděl, protože postrádal jeden důležitý smysl. Čich. Klavok nic necítil. Avšak snad díky tomu byly jeho ostatní smysly naopak velice zbystřené. Obrnil se vůči všemu a pozorně se rozhlédl. V totální bílé mlze nebylo nic vidět. Klavok si na okamžik pomyslel, že uvnitř hoří, ale ukázalo se že to byla skutečně marihuana. Klavok cítil, že začíná být zhulený jen díky tomu, že tam dýchá. Poté si všiml jakési bytosti, co držela v rukou cosi co vypadalo jako půllitr a hadřík a zjevně se snažila snad půllitr pucovat. Klavok usoudil, že to bude barman a náhle spatřil i stoličku. Usadil se a připravil se na intelektuálně stimulující konverzaci...

Pokračování někdy?