Kuli

Bylo brzo ráno a malá vesnice se zrovna chystala na nový den. Zatím se svítilo jen v málo domech. Jen v zastrčené starší vilce pod lesem se svítilo už celou noc. Nikoho to ovšem nepřekvapovalo, protože to nebylo nic neobvyklého. V této vilce bydlel sám jeden muž, kterému bylo kolem čtyřicítky. Kamarádi z vesnice mu na pivu říkali Kuli. Měli ho rádi. Kuli byl fajn. Ale ještě víc fajn byly jeho domácí klobásky, které někdy donesl na košt a všeci se mohli po nich utlouct. Nebylo týdne, kdy se nikdo nesnažil z něho vytáhnout recept.

 

„Jó to vám neřeknu.“ usmíval se a užíval si to malé tajemství.

„Trochu štěkají, že jo? hádali a chlámali se chlapi u toho. „Klidně nám to řekni.“ ponoukali ho.

 

 Byl svobodný. Sem tam si donesl nějakou ženu, ale nikdy s ní dlouho nevydržel a zase musel chodit za kurvama. Nikomu to nevadilo. Každá vesnice má starého mládence a navíc Kuli byl jinak hrozně fajn. Když někdo něco potřeboval, tak to vždycky nějak zařídil nebo to sám udělal. Nebyl zdejší, ale za těch patnáct let úplně v pohodě zapadl. Už dávno se s ním nikdo nebál jet autem od zastávky před vesnicí na náměstí nebo někam na půl cesty. Někdy svezl nějaký děcko ze školy, starou babku nebo nezaměstnanou tetu s nákupem. Všem rád pomáhal.

 

Jen někdy měl Kuli blbou náladu, takový divný výraz a na pozdravy odpovídal nějak málo srdečně. Ale když jste ho potkali za dva dny, tak to byl zase starý dobrý Kuli s hubou od ucha k uchu. Každý má prostě někdy den blbec a náladu pod psa.

 

Jednou měl špatnou náladu a ani dvě pivka v hospodě nepomohly. Vracel se pěšky domů. Když procházel kolem zastávky, narazil na mladou dívku, která se ho ptala, kdy jede další autobus do okresního města.

 

„Tak ten už dneska nepojede. Poslední vždy odjíždí kolem páté.“ odpověděl a díval se, jak se bude tvářit. Dívka protáhla obličej.

„Měla byste, slečno, zavolat domů, ať pro vás dojedou rodiče.“

„Ale já jsem až z Karlových Varů, by mě zabili, kdyby museli jet až sem. Byla jsem tu na víkend u kámošky z vejšky.“

„No tak poďte do vesnice, jestli vás někdo nesveze. Kdyby přinejhorším nikdo nejel, tak vás těch patnáct kilometrů hodím, když mi dáte na benzín.“

 

Po dvaceti minutách byli před jeho domem a Kuli otevíral garáž. Už dávno byla tma. Dívka se už se docela uvolnila a dokonce sem tam vtipkovali. Když dávala do kufru auta batoh, ucítila na chvíli ránu, ale to už padala s rozraženou lebkou na podlahu garáže a Kuli odkládal násadu od rýče, na které zůstalo trochu kůže s vlasy a krev. Zavřel garáž a vytáhl igelitové fólie. Dívku na ně položil a hadicí spláchl čerstvou krev. Pomalu ji vyslékal a hladil její teplé tělo. Jen pod hlavou se jí dělala větší a větší kaluž krve. Dal ji pod ní kus hadru. Užíval si každý kousek oblečení. Nahou ji hladil a zjistil, že je u toho šíleně vzrušený. Rozepl si kalhoty a několikrát měl s mrtvou dívkou pohlavní i anální styk. Když už nemohl a přesto se necítil ještě dost ukojený, vytáhl nůž. Bodal ji a řezal s čím dál větším vzrušením a rychlostí. Uřezával její části těla, dával je do pytlíků a krabic. Některé si potom odnesl po schodech domů do ledničky.

 

Tohle je jedna z nocí, kdy se u něj bude svítit až do rána. Cítil se výtečně a dokonce ho i úklid bavil. Přesto však trochu spěchal. Těšil se, že si udělá nějakou specialitu na večeři. Když bylo uklizeno, vzal několik kousků masa a začal je čistit a připravovat než z nich udělá steak. Měl chuť na bylinkovou omáčku s opečenými lusky. Cítil se jako by vyhrál zlatou medaili na olympiádě. Pobrukoval si písničku a v obyváku si pustil televizi.

Po dvou hodinách seděl u krbu. Neumyté nádobí zanesl do kuchyně. Plameny pomalu trávili věci po neznámé dívce. Jen jeden její náramek z dřevěných korálků si nechal a pohrával si s ním v levé ruce. Proseděl tak celou noc. Nechtělo se mu spát.

Ráno jel nakoupit rohlíky a nějaké věci na snídani. V krámě se už pomalu začínalo chtít spát. Vzal si deset rohlíků, sýr Jadel, třicet deka výběrové šunky z místní farmy a pytlík sušeného ananasu. Kupoval vždy jen to nejlepší maso nebo uzeniny a prodavačka to už dávno věděla. Nakonec nebylo divu, když uměl výtečně vařit a jídlu rozuměl, že není skoupý na korunu.

 

V obchodě se půl hodinky zakecal s pokladní. Byla to dcera sousedky, co bydlela na protější straně louky pod lesem. Bavili se nejprve o banalitách typu počasí a včerejší zprávy. Nakonec si ale dobře poklábosili a zažertovali. Když se s ní loučil, měl úsměv od ucha k uchu a říkal si v duchu, jak by asi chutnala její prdelka.

 

Večer, když se setmělo, vzal vojenskou lopatku a batoh se zbytky těla. Vydal se do lesa na dlouhou cestu. Věděl, kde ji zakope. Půjde tam tři hodiny a jestli ji někdo najde, tak jedině náhodou za padesát let. Pořádně si mákne. Zvířata cítí mrtvolu víc než metr pod zemí. Lesy znal široko daleko jako své boty. I po tmě se dobře orientoval. Byl zvyklý už od mala a nebál se. Asi deset kilometrů od nejbližší vesnice se na malém paloučku obklopeného školkou z mladých smrčků ozývaly pravidelné a dynamické zvuky. Za dvě hodiny spokojeně odcházel celý spocený domů. Zakopal ji minimálně metr třicet hluboko.

 

Byl zase pátek, lidi nemuseli v sobotu do práce, chlapi seděli v hospodě a čučeli na zprávy. Po nich měl být fotbal. Hospoda hučela a pivka tekly proudem. V televizi běželo pátrání po mladé dívce, ale nikdo to nebral v potaz. Televize zatím hrála sama pro sebe. Kuli hrál karty a dařilo se mu.

 

Když mu po nějaké době došlo maso, dostal zase chuť okusit to vzrušení, ten pocit božskosti, tu sílu a nadřazenost nad všemi. Bylo to jako droga a hra dohromady. Neustále nad tím přemýšlel a vypilovával plán. Do batohu si nachystal vše potřebné, co by se za nějaké okolnosti hodilo. Chodil po lese a vyhlížel své oběti. Čekal na nějaké cizí lidi, třeba houbaře nebo turisty. Vyrážel v okolí po stezkách a čekal. Věděl, že dřív nebo později se dočká nějaké odvážné holky, která se vydala sama. A jednou se mu to opravdu podařilo. Potkal asi pětadvacetiletou holku s mladším bratrem. Znal ji od vidění z vedlejší vesnice. Pozdravili se a prohodili pár slov, že už se začíná šeřit. Šli spolu po cestě a byla téměř tma, když v tom mladší bratr divně zachroptěl a sestra na něj pohlédla. Držel se za krk a něco jakoby bublalo. Kuli na nic nečekal, ohnal se nožem podruhé, tentokrát po dívce. Po dvou třech krocích se skácela. Teď musel být rychlý. Odtáhl mrtvoly z cesty a lopatkou vyhrabal krvavá místa. Botou to zašudlal a šel k mrtvolám. Kopal jámu hrozným tempem. Byl úplně mokrý od potu. Ten kluk byl navíc. Kopal jako blázen několik hodin. Pršelo a bylo to dobře. Měl štěstí, déšť stopy zakryje. Nakonec se z deště strhla bouřka a pršelo dlouho. Byl celý od bláta. Mladíka hodil do hluboké jámy a lámal mu tělo, aby se co nejlíp vtěsnalo do díry. Dívku poté jednou znásilnil a ořezal z ní kusy masa. Jámu ještě trochu zvětšil a kusy těla do ní naházel. Zaházel je hlínou, nanosil lesní hrabanku a nějaké větve. Po tmě to šlo špatně i s nočním viděním, protože bylo špinavé a mokré. Teprve k ránu byl hotov. V batohu měl náhradní oblečení. Převlékl se a vyrazil spokojený k domovu.

 

Za týden vesnice nemluvila o ničem jiném, než že se ztratila holka s klukem a není po nich stopy. Policie prohledala okolní vesnice a blízké okolí, ale jakoby se do země propadli. Nasazený vrtulník s termovizní neodhalil nic. Ani rojnice dobrovolníků s policií. Lesy v okolí byly prohledány a nikoho nenapadlo, že těla jsou zahrabány v místech, kde je zem utahaná od sváženého dřeva a všude se válí malé větve. Navíc po prudkém dešti, který vše smyl ten samý večer v tom místě nebylo nic nápadného.

 

Po nějaké době se přišlo i na zmizelou vysokoškolačku a Kuli byl opatrný. Věděl, že lidi jsou vystrašení a bojí se. Sám taky předstíral, že se bojí a říkal jaké to je špatné, být v baráku sám. Všichni jenom pokyvovali hlavou. Všichni se navzájem hlídali. Kuli věděl, že to je v prdeli. Musel si hledat příště někoho v jiné části republiky. Musel měnit plán. Vstupovaly do scénáře nové problémy, jiné pomůcky. Ale něco se i změnilo k lepšímu. Nemusí už schovávat tělo. Může ho vyhodit z auta a odjet. Jen opatně na krev v autě. Kufr měl několikrát vylepený igelitem.

 

Scénář byl následující. S obětí zastavil na málo frekventované cestě. Řekl, že se mu nezdá zadní levá pneumatika. Vystoupil, šel k zadní pneumatice, trochu ji vyfoukl, vrátil se a pověděl o vymyšleném defektu. Poprosil, jestli mu oběť nemůže svítit mobilem, aby viděl na práci při výměně. Když byli u kufru, omráčil ženu, většinou stopařku nebo prostitutku, a naložil do kufru. Teprve v garáži bez oken pak dál pracoval.

 

Trvalo roky, než ho náhodou chytli. Vesnice, kde žil byla v šoku. Celá komunita byla zhnusena a rozvrácena. On, Kuli, takový dobrák je masový vrah. Jak jen mohl je tak dlouho klamat? Hodně lidí uteklo do města. Nikdo nový se nechtěl přistěhovat. Lidé dokonce kvůli tomu přišli o výdělky. Nejhorší škody byly na citech. V hospodě v pátek navečer nebývalo plno. Už nikdo nevzpomínal výborné klobásky, které kdysi ochutnali. Nemohli se navzájem podívat do očí. A Kuli? V televizi se vždy usmíval a užíval si popularitu. Mrazilo z toho. Stala se z něj známá osobnost. Otázka však je, co bylo horší, jestli Kuli za to co byl a dělal, nebo reportéři co se na něm přiživovali. Rozhovory totiž dával velmi rád.