Pobertové I - Harry Potter fanfiction

,,Pane Blacku! Vstávat…vstávat!“ Černovlasého, pohledného mladíka zahrabaného v peřinách něco silně udeřilo do tváře až bolestně zavyl.
,,Auu! Kráturo!“ Zařval Sirius a otočil se. Tváří v tvář mu stál starý domácí skřítek s nosem jako okurka, s obrovskýma netopýříma ušima a velikánskýma očima. Zabalený byl do bílého prostěradla a chlupy v uších měl čisté a chmýřovité.
,,Paní Kráturovi nařídila, aby mladého pána probudil.“ Skřítek se mírně, a jako by křečovitě uklonil.
,,Fajn, tak už vypadni.“ Utrhl se na něj chlapec a přikryl si hlavu opět peřinou. Krátura se však ani nepohnul. Místo toho přistoupil k nohám Siriusovy postele a silně zatáhl za peřinu. Sirius, který tento nečekaný útok nepředvídal se svalil na zem.
,,Áá! Ty zatracený skřete!“
,,Paní Kráturovi nařídila, aby přivedl mladého pána…“ při tomto oslovení se nepatrně ušklíbl ,,…dolů do jídelny.“
,,Trefím tam sám.“ Prohlásil uraženě Sirius a posadil se na podlahu se založenýma rukama. ,,Po těch jedenácti letech co tu bydlím jsem tam už párkrát byl.“
,,Ale paní…“ zakvílel Krátura a oběma vyzáblýma rukama chytil Siriuse za zápěstí a táhl ho směrem ke dveřím.
,,Fajn!“ Sirius se Kráturovi vytrhl a zamířil ke dveřím sám. Domácí skřítek ho poslušně následoval. Sirius sestoupil z nejvyššího odpočívadla dolů do jídelny, kde už u snídaně seděli jeho matka, otec a mladší bratr Regulus.
Na dlouhém stole už byli přichystány toasty, skleněné karafy s dýňový džusem, smažená slanina, párky a bůhví co ještě. Nade dveřmi vedoucími do dalšího pokoje byl nakreslený rodinný erb Blacků s heslem, které Siriusovi upřímně lezlo krkem: TOUJOURS PUR. Celá jeho rodina si už po dlouhé generace velice zakládala na tom, že jsou všichni její příslušníci čistokrevného původu. Oproti tomu Siriusovi stačilo jen to, že je kouzelník. Jestli je, nebo není čistokrevného původu na tom mu upřímně nezáleželo.
,,Kde se tak dlouho touláš Siriusi?“ Zeptala se ho matka panovačným tónem. ,,A proč ještě nejsi převlečený.“ Vyjela na něj zlostně.
,,Mám snad prázdniny ne? A navíc mě ten tvůj protivný skřet nenechal ani převléknout.“ Odpověděl ji neméně vzdorovitě Sirius a ztěžka se posadil na židli.
,,Měl by sis uvědomit, že zanedlouho nastoupíš do Bradavic, a tam by ses měl chovat slušně. Rozhodně nestrpím, abys nám tam dělal ostudu.“ Pokračovala matka dále ve svém nesnesitelném kázání.
,,Třeba mě tam ani nevezmou. Vždyť mi ještě neposlali žádný dopis.“ Vyhrkl vzdorovitě Sirius. Ve skutečnosti to řekl jen proto, aby ho matka ujistila o tom, že svůj dopis jistě dostane. Popravdě už byl trochu nervózní. Skoro polovina letních prázdnin byla za ním a on zatím z Bradavic nedostal ani řádku.
,,Sirius nepůjde do Bradavic?“ Zeptal se Regulus mírně přihlouplým tónem.
,,To se ví že půjdu ty troubo!“ Vyjel na něj Sirius podrážděně. Popravdě si tím však nebyl stoprocentně jistý, a to, že tuto skutečnost někdo pronesl nahlas mu na jeho jistotě rozhodně nepřidalo.
,,Neutrhuj se na svého bratra!“ Zarazil ho otec. ,,Naštěstí do konce prázdnin zbývá ještě dostatek času.“
,,Hmm“ Zabručel Sirius a začal se vidličkou rýpat ve svém talíři.
,,Nemám hlad.“ Prohlásil asi po minutě usilovného bodání do nebohého smaženého vejce. Když rodiče nic nenamítali vyběhl zase po schodech nahoru a zabouchl za sebou dveře svého pokoje, na kterých byla přibita cedulka s jeho jménem. Sedl si k psacímu stolu a schoval hlavu do dlaní. Co když mě vážně do Bradavic nevezmou? Ptal se sám sebe zoufale. Znamenalo by to snad, že bude muset celý zbytek svého života strávit na Grimauldově náměstí dvanáct se svými rodiči? Tato představa ho upřímně děsila. Ještě chvíli se mu hlavou honily tyto myšlenky, když tu najednou zaslechl tiché ťukání. Překvapeně zvedl hlavu a zavýskl radostí. Rychle přiskočil k oknu, odtáhl dlouhé sametové závěsy a otočil dřevěnou kličkou. Na parapetu seděl veliký načechraný výr, který si ho trochu mžouravě prohlížel. Ihned jak Sirius otevřel okno vletěl dovnitř do pokoje a přistál na Siriusově psacím stole. K noze měl uvázanou velikou tlustou obálku. Hoch jí s netrpělivostí a mírně se třesoucími prsty odvázal a pak nechal výra opět vyletět oknem. Zavřel za ním, ale závěsy již nechal odtažené. Radostně obálku otočil a rozlomil červenou vozkovou pečeť s bradavickým erbem. Vytáhl z obálky dopis a začal číst:


Vážený pane Blacku,
s potěšením Vám oznamujeme, že ve Škole čar a kouzel v Bradavicích počítáme se studijním místem pro Vás.
V příloze Vám zasíláme seznam všech potřebných knih a vybavení.
Školní rok začíná 1. září. Očekáváme Vaši sovu nejpozději 31. července.
Se srdečným pozdravem
Minerva McGonagallová
Zástupkyně ředitele

Celý dopis si přečetl ještě jednou a zvláštní pozornost věnoval jménu. Když se však ujistil o tom, že je dopis opravdu adresován jemu rozběhl se zpátky do jídelny, kde ještě zbytek jeho rodiny pokračovalo ve snídani.
,,Dostal jsem ho! Mám ho! Mám ten dopis!“ Hulákal nadšeně Sirius už na schodech.
,,Jé můžu jet se Siriusem?“ zeptal se zvědavě Regulus a přitočil se k Siriusovi tak, aby mu do dopisu taky mohl nahlédnout.
,,No to ani náhodou.“ Uklidnila rozjařeného Reguluse paní Blacková.
,,Ukaž.“ Natáhl k Siriusovi ruku jeho otec. Sirius tedy pokročil o pár kroků dopředu a podal otci dopis, ten zběžně přelétl řádky a vrátil ho synovi.
,,Měli bychom co nejdříve odpovědět.“ Pronesl pak klidně ke svému toastu.
,,To ano můž…“ Vyhrkl horlivě Sirius.
,,Napíšu hned po snídani.“ Pokračoval pan Black a ani nenechal svého syna domluvit. Ten jen nasupeně stáhl obočí a vydal se zpět do svého pokoje.
Asi za hodinu spatřil jak z okna otcovy pracovny vylétává jeho sova pálená. Chvíli přemýšlel o tom jestli by se neměl otce zajít zeptat jestli to byl opravdu dopis do Bradavic. Potom si však uvědomil, že bude zřejmě pracovat a zbytečně by zase dostal vyhubováno. Rozhodl se, že se zeptá při obědě.
Zbytek dopoledne strávil tím, že si vyráběl kalendář do konce prázdnin. Na papír si narýsoval čtyřicet políček a jedno hned vyškrtnul.
Tak už jen třicet devět dní a je to. Usmál se spokojeně na své dílo.
Po poledni ho matka opět nechala Kráturou zavolat k obědu. U jídla si ověřil že odpověď, že prvního září přijede do Bradavic je již na cestě.
Po jídle se opět vydal do svého pokoje, kde se pohodlně natáhl na svou velkou postel s dřevěným vyřezávaným čelem. Chvíli pozoroval velký lustr s tuctem svíček, ze kterých jako rampouchy visely prameny ztuhlého vosku. Na jejich zapálení bylo ještě dost času, protože venku stále a neúnavně svítilo slunce. Pak zavřel oči a oddal se představám na Bradavice.