Pravá Láska

,,Jsem schopný pro Ni zabít !''
Tato slova jsem si říkal v duchu, nahlas i křičel přes celý dům. To vše jen kvůli strachu o milovanou osobu. Rozklepané tělo, v rukách jsem nemohl udržet ani telefon, který neustále vyzváněl. Vyzváněl, ale bez odpovědi. Tolik prahnoucí po jejím hlásku říkajícím: ,,Ahoj, jsem v pořádku doma ''. Stále nic. Po skoro hodině nářku, pláče a neustálého třepotu těla jsem se rozhodl, že Ji najdu. V jakém stavu jsem netušil. A když tušil, tak byť jen ta myšlenka mě doháněla k šílenství a k touze zemřít. Když jde dívka v mlze, ve tmě, samotná parkem po cestách, kam světlo jen těžko dolétne a kde si člověk není ničím ani nikým. Pak se není čemu divit, že mé obavy nebyly zbytečné. Vzal jsem si s sebou nůž, auto a vyjel několik kilometrů na záchranou misi. Ovšem pokud by bylo pozdě a já Ji našel ve stavu věčného spánku, nevěděl bych jestli se hned na místě neulehl vedle ní a s nožem vrytým skrz kůži do útrob mé chabé slabé žilnaté ruky neusnul též věčným spánkem. Nebo kdyby banda nějakých sexuchtivých bláznů ještě nemrzačilo svými údy Její tělo ( ať už živé nebo ne ) je všechny nepozabíjel, nehledě na to, jaké dopady by to s mým životem mělo. Nechtělo se mi nad tím přemýšlet. Ale co jiného dělat. Nevíte jak moc něco milujete, dokud to neztratíte. Já Ji ztratil. Alespoň duševně. V duši, v mysli už jsem byl smířený asi na 90% , že někde leží ve spánku a já Jí už nikdy nebudu moci říct, jak moc Ji miluji. Abych to zkrátil. Na pár desítek minut jsem Ji ztratil. Ale po hledání a zvonění na ledajaký zvonek bytu, jsem ji našel. A neměl jsem ani tu sílu cokoli říci, kromě objetí tak silného, abych poznal, že je skutečná. Člověk ve chvíli, kdy se smíří s tím, že toho člověka už nikdy živého neuvidí, ztratí vše. Naději, smysl všeho či lásku k jakémukoliv člověku, byť jen přátelství. Neměl jsem v plánu vrátit se domů, kdybych zjistil, že už není. Nakonec chudinka pouze usnula vyčerpáním ve své postýlce a zapomněla na to, že by mi mohla dát vědět, jestli je v pořádku.A tak po nalezení jsem jen mlčky objímal její tělo a chválil Boha, že mi neudělal podpásovku, která by mě zabila. Proto vyjadřujme city k druhým jak jen můžeme často, dokud je ještě čas.