Sen.

Seznámili nás naši společní přátelé a v horkém letním dni jsme pod velkým stanem strávili se všemi celé odpoledne. Už si nevzpomínám zda jsme seděli vedle sebe, nebo naproti sobě. Na co si ale dobře vzpomínám je, že z Tebe vyzařovala nějaká síla, měl jsem příjemný vnitřní pocit. Líbil se mi Tvůj krásný úsměv a rozzářené oči.  Od našeho seznámení jsme se potkali na srazech ještě několikrát a pokaždé jsem Tě rád viděl a prohodil s Tebou pár slov. Byla jsi pro mě stále jen sympatická usměvavá kamarádka.

Uplynul rok a my jsme byli zase na víkendovém setkání s kamarády. Předposlední večer jsme se náhodou potkali a šli na panáčka. Tvůj syn si odešel někam pro jídlo a my dva zůstali  sami. Ty jsi se krásně smála, v ruce jsme drželi pohárky a když jsme stáli vedle sebe tak se to stalo. Podívala jsi se mi do očí, dala jsi mi ruku kolem pasu, přitáhla jsi si mě blíž k sobě a po přiťuknutí jsi mi dala lehký polibek na rty. Když na to vzpomínám, tak to bylo asi jen z radosti a díky okolní atmosféře, nic to neznamenalo. Mě se ale tenkrát rozbušilo  srdce, stáhlo se všechno ve mně a já nemohl dýchat. Podíval jsem se na Tebe, viděl na tváři krásný smích a v očích, pro mně neznámý záblesk. Snad odraz padající hvězdy? Projel mnou nádherný pocit, pocit který se nedá popsat a který jsem zažil kdysi v mládí. Už jsem dávno zapomněl jaké to je. Bylo to něco nádherného a trvalo to jen okamžik. Byl to jen sen, vrátil jsem se nohama pevně na zem.

Druhý den při našem loučení jsem si všiml, že jsi smutná a ve Tvé krásné tváři jsou vlhké oči. Musel jsem se rychle odvrátit od Tebe i od ostatních s tím, že mi foukl vítr něco do oka. Bylo mi najednou špatně, sevřela mne  úzkost, strach z neznáma. V té době jsem ještě netušil co bude dál,  nevěděl jsem, že jsi vložila semínko do mého srdíčka.

Věděl jsem, že se za pár měsíců zase uvidíme a čím víc blížil termín setkání s přáteli,  tím víc jsem se těšil hlavně na Tebe. Bylo to tu, přijeli jste. Vše probíhalo normálně, jako když se setkáš po čase s kamarády. Večer jsme potom seděli vedle sebe, popíjeli vínko a bavili se se všemi ostatními. Přitom jsem si stále víc uvědomoval, že pro mne znamenáš něco víc. Vyzařovala z Tebe opět nějaká síla, krása, štěstí a já jsem Ti řekl, že vás mám všecky moc rád a je že mi s vámi krásně. Později se ve Tvých očích objevilo světýlko a já jsem pošeptal, že Tebe mám mnohem víc rád než ostatní. Musel jsem, nešlo to zadržet. A  když jsi mi řekla, že jsi na tom stejně jako já, tak jsem myslel, že se zachvěla země. Zase jsem cítil  bušení srdíčka a nádherný pocit. Semínko v srdíčku začalo klíčit.

Víkend skončil  a přišlo loučení. Bolestné loučení, vždyť se uvidíme až zase za rok. Několik dnů jsem měl stále tlak na hrudi a bylo mi velmi smutno, prohlížel si fotky na kterých jsi byla i Ty. Přemýšlel jsem co bude dál, vždyť já neměl ani Tvůj telefon. Nahrála tomu náhoda a číslo se mi podařilo získat přes manželku známého co Ti opravoval auto. Musel jsem Ti zavolat, potřeboval jsem Tě alespoň slyšet. Třásl jsem se štěstím když jsem se dovolal, nádhera. O pár dnů později jsem Ti zase volal, polil mně pot, vzal to Tvůj manžel. Představa, že jsem Ti chtěl poslat místo volání smsku mě posadila do křesla. Uvědomil jsem si co bych Ti tím způsobil, pokud bych ji odeslal a dostala se do nesprávných rukou. Uf..

Bože stal se zázrak řekl jsem si, když mi bylo sděleno že se zase uvidíme.  Vím že jsi to zařídila jenom Ty a moc Ti za to děkuji. Těšil jsem se jak Tě přitisknu k sobě a řeknu vše, co k Tobě cítím. Nešlo to, pořád se nedařilo být chvíli spolu. Až potom navečer, chvilka mezi dveřmi, šeptání, nádherné štěstí ve tvých očích. Byla to opravdu jen chvilka, víc nešlo, museli jsme být přece opatrní. Pak Ti došla špatná zpráva. Nedokázal jsem Ti nijak pomoci, nemohl jsem Tě obejmout a říct, že vše dobře dopadne, pohladit Tě. Teď už vím, ukázala se moje neschopnost,  příležitost byla, to když jsi mi ráno vařila kávu, nebo když jsme spolu procházeli pokoje v ubytovně. Teď už to vím, že by Ti moje objetí pomohlo víc, než  mé smutné pohledy.  Prosím promiň mi to.

Nevím co bude dál, pro Tebe je teď velmi těžké období a já Ti nijak nedokážu pomoci, jsem moc daleko. Manželka do mě chce cpát febichol a jiné a já vím, že bych měl být s Tebou, být Ti oporou a dohlídnout na Tebe, protože nic nejíš, vím že jsi smutná a trápíš se. Snad nám to někdy vyjde, ale teď se prosím, moc prosím, zaměř na sebe a své zdraví, jsi pro mnoho jiných důležitější.

Mám rád spoustu lidí, někoho víc, někoho míň. Ty jsi ale jediná, která má  rostlinku v mém srdíčku. Děkuji Ti za krásný pocit štěstí a promiň, jestli Ti ubližuji tím že Tě mám ve svém snu.

Tvůj...sen?