Láska za časů nadměrné flatulence

Kristýna seděla a brečela. Tentokrát to už vážně přehnala. Uvědomila si to moc pozdě. Co teď bude dělat, nevěděla. Ludvíka měla hrozně ráda. Za všechno mohlo její vegetariánství. Ta její věčná láska ke kořenové zelenině a luštěninám. Taky klíčky milovala. Uvelebit se s čerstvými klíčky v pohovce, pustit si pěkný film a mlsat z misky klíčky, byl to pro ni požer.

 

Vešla do kuchyně za Ludvíkem. Dělal si zrovna večeři a řízky už měl naklepané. „Dneska do nich bušil snad víc než obvykle“ napadlo Kristýnu. Došla potichu k němu a pohladila ho smířlivě po zádech.

 

„Nesahej na mě. Nemám na to náladu.“ odsekl Ludva.

 

„Změnila ses, víš? Myslím, že by nám to neklapalo. Asi bychom si měli dát na nějaký čas pauzu. Uvědomil jsem si, že jsme každý jiný. Ty máš ráda klíčky a zeleninu a já spíš pravou svíčkovou. Mám rád ementál a ty mozzarellu. Jak já ji nesnáším…“ sykl zlostně a zadíval se na její lilek na poličce. Dělalo se mu z něj i Kristýny špatně. Přitom ještě před půl rokem jim to tak klapalo. Žádné nechutně zdravé věci mu nenutila, rodičům se docela zamlouvala. Dokonce by se jim hodně líbila, kdyby celou návštěvu neproprděla. Než odešli, tak se narvala hráškem s kukuřicí. Navíc to měla trochu vrozené, ale né ona to ještě podpoří… Zase ho to namíchlo. Jak mohl být tak slepý. Ztrapňovala ho, kde mohla. Poslední kapka byla včera při sexu.

 

„Kvůli tobě se na mě všichni dívají, jak na blba.“ pokračoval, zatímco šťouchal brambory. Ty jediné je dosud spojovaly.

 

„Ze začátku mi nevadilo, že furt všude prdíš a ani ti to nepřijde blbé. Někdy jsem se přidal, abys v tom nebyla sama. Snažil jsem se. Prosil jsem tě…“ vynechal mu hlas.

 

Kristýna na něj pokořeně hleděla a potichu pšoukla.

 

„No jasně, tobě je všechno jedno.“

 

„Není, mám tě hrozně ráda.“ šeptla.

 

„Kecy.  Samý kecy.“

 

Hodil řízky na pánvičku a jejich vůně ho trochu uklidnila. Olej malinko prskal a Ludvík pozoroval malý bublinky na okraji řízků.  Ještě měl trochu času, a tak se rozhodl jednat.

 

„Zítra se sbalíš a půjdeš k vašim. Tam si můžeš prdět, jak je libo.“ a vzal do ruky lilek. Podíval se naposled na něj i na Kristýnu.  

 

„Tak se dívej, ty mrcho.“ otevřel okno a vší silou vyhodil lilek.

 

„Néé.“ vykřikla a vyjeveně na něj hleděla. Dalo jí spoustu práce, tak pěkný vypěstovat. Ludvu to nezastavilo. Teď se vrhl na spižírnu a vyhazoval ty její blafy do koše.  Trochu se mu ulevovalo.

 

„Nech toho. Co blázníš?“ brala mu jídlo z rukou a snažila se ho zachránit před košem. Začali se přetahovat a ona jej začala štípat a škrábat. Chytla ho za ruky a začala s ním cloumat. Moc jí to nešlo. Byla oproti němu příliš slabá. Povolil ruky a podíval se na ni. Teď mu přišla ubohá a bylo mu jí líto. Pořád s ním cloumala a malýma pěstičkama ho lehce tloukla do prsou.

 

„Nech už toho. Nebreč.“ smířlivě brouknul a snad by jí dal zase aj pusu. Pořád ji miloval. Povzdechl, ale pořád do něj tloukla. Otočil se a chtěl zkontrolovat řízky. Kristýnu popadla poprvé v životě zlost a měla v plánu mu s nimi udělat to, co ji provedl se zeleninou, kterou si vypěstovala na své zahrádce. Vzala zbrkle pánev, až troška oleje vyšplouchla a opařila Ludvíka.

 

„Jau. Kurva!“ ujelo Ludvovi a rychle si pouštěl chladnou vodu na ruku. Mezitím se jeho řízky válely na dně odpadkového koše.

 

„Tos posrala.“ a pořád si chladil ruku. Pak se otočil a chtěl jít do koupelny pro gel na popáleniny. Kristýna trucovitě nechtěla uhnout z cesty. Zkusil se protáhnout, ale vší silou se tlačila a bránila mu. Zatlačil. Nepomohlo to a ruka už zase pálila jako čert. Její pěstička zase udeřila.

 

„Běž do háje!“ a prudce ji odstrčil. Kristýna zatápala a ztratila rovnováhu. Narazila na židli a přepadla přes ni. Na chvíli uviděla strop a pak přišla rána. Nebyla moc velká. Roh dlaždice trochu roztříštil její lebku a pak už byla jen tma a nic. Nic.

 

Ludvík na to koukal, jako ve zpomaleném filmu. Tohle nechtěl. Zkurvený řízky za tohle nestály. Pod její hlavou se objevila malá kaluž krve, která rychle rostla. Ani nevěděl, jak dlouho tam stál a jak moc mu trvalo, než ji zakopal do jejího záhonku se zeleninou. Probral se, když se myl od hlíny. Měl unavené ruce a pravou ruku popálenou. Došel do kuchyně a umyl zaschlou krev z podlahy.Zadíval se na pánev se zbytkem oleje a drobečků strouhanky.

 

„Teď si snad ty řízky dodělám.“ polohlasně broukl a byl naštvaný, že mu vystydly šťouchaný zemáky.