Už se nikdy nevrátí

Podívala se do zrdcadla. Už to nebyla ta nevinná holčička s dlouhými blond vlasy a krásnýma jiskřivýma modrýma očima. Ze zrcadla na ni koukala pobledlá holka s krátkými černými vlasy a s mrtvýma modrýma očima v kterých se zrcadlila jen její zlomená duše. To on ji zlomil. Při tom pohledu se jí vybavila jedna ze vzpomínek na něj a společně strávené chvíle. Seděli spolu na lavičce a on jí říkal jak jí miluje a nazýval ji andílkem. Prý právě pro její oči, vlasy a především pro její nevinnost. Musela se trpce usmát. Právě on z ní udělal to čím je teď. Už není nevinná a ani není blond. Její oči vychladly a duše byla zlomena. Zatoužila být zase chvíli tou malou nevinnou holčičkou, co ještě nezná útrapy světa a neví jak to chodí, neví, že svět je zlej. Ale ta holka už se nevrátí. Už jí nikdy neřekne miluju tě andílku.