0. AM GOD

V to sychravé ráno, kdy stál Klaun na mostě a hleděl tiše před sebe na tiché město, si zničehonic začal vybavovat okamžiky z dětství. V tu chvíli se jakoby rozpadl strach ze zrady, z budoucnosti, z osudu, který mu je v patách. Před očima se mu začaly promítat procházky přes pole na zahradu jeho babičky. V tom parném letním dopoledni se zdálo být všechno neurčité, rozmazané a stojaté. V takovém létě může člověk nabýt dojmu, že se svět přestal točit a jen se tak pomalu utápí ve výhni slunce. Bývaly to horké dny, podivně prošpikované nejasnou nadějí na lepší zítřky, i když jako malý chlapec si Klaun takové věci ještě nepřipouštěl. To až teď, ráno, to ráno, které svým chladem a přítmím tak kontrastovalo se slunným horkým dnem, na který zrovna myslel.
Klaun udělal malý krok dopředu, trochu se nahnul a zkusil si představit, jaké to bude. Potom se zase vrátil, zahleděl se nahoru na nebe. Protože bylo zataženo, byly vidět jen mraky, černošedé chuchvalce, jako statické vlny, které někdo na oblohu namaloval vodovkami.
"Stejně je dole i nahoře.", řekl si v duchu Klaun, pomalu se posunul k okraji mostu a pak, po vteřinách rozhodování, udělal krok do prázdna.


✞


Klaun byl ve skutečnosti něco jako dobrý anděl, který nikdy nepadá. Tehdy se mu říkalo Anděl Taurus, proč, to je záhadou dodnes. Nakonec ale i tohohle anděla potkal osud všech Andělů, kteří jsou spojení se svým alter egem tady na zemi, nebo chcete li, s dušemi, které mají chránit. Anebo se to všechno odehrávalo jen v hlavě jednoho kluka s bujnou fantazií? To také zůstává záhadou. Ale pád přišel. Byl zpočátku pozvolný, nenápadný a vlastně to spíš vypadalo, že se jedná jen o nějaký pokus jak se dostat vpřed. Anděl padal a čím víc padal, tím méně byl andělem a mnohem víc se podobal čertu, ďáblu, démonu, nakonec proč ne. Čím byla rychlost pádu vyšší, tím rychleji se udávaly změny. Křídla se potrhala, obličej zmrzl a začal se trhat, barva kůže připomínala spíše špinavý led, rty opuchlé, ale modré, nos červený až černý. Není divu, že po dopadu na zem si ho lidé pletli s opilým klaunem. Tak mu taky začali říkat, když se mezi ně jaksi vetřel. Už bez křídel, která odumřela a vypadala spíš jako pahýly mrtvých větví stromu.

Klaun byl padlým andělem, ale v podstatě o tom tak nikdy nepřemýšlel. Pro sebe andělem zůstával i nadále, přičemž jeho vystupování a chování působilo vzhledem k tomu, jak vypadal, dost komicky, někdy až zlověstně. Když například zatoužil projevit lásku malým dětem a pohladil je po vlasech, bylo to chápáno jako gesto velice nežádoucí, Klaun byl označován za pedofila, bezdomovce, humusáka a čím víc lidi zraňovali jeho duši, tím víc jim chtěl odpouštět. Ale tady na zemi, kde byl andělem už jen ve svých představách, mu byla všechna jeho laskavost naprosto k ničemu. Nebylo mnoho těch, kteří by v něm dokázali vidět laskavého člověka. A ti, kteří ho takového přeci jen viděli, ti raději zůstávali schovaní v bezpečí davu.


❤


Klauna potkalo štěstí v podobě jistého člověka, jehož jméno je dodnes záhadou. Ten nabíral po ulicích různé odporné existence a prodával je do různých filmů, které by se daly označit jako bizarporno. Klaun byl typickým a žádaným představitelem oplzlého zbídačeného člověka, který si pěkně podá mladou a krásnou dívku. Ačkoliv byl Klaun jako Anděl typicky bezpohlavní tvor, po pádu tady na zem měl mezi nohama neuvěřitelně veliké a aktivní péro.

Není příliš vhodné vysvětlovat, proč a jak, protože cesta byla dlouhá a trnitá, ale z Klauna se postupem doby stávalo něco, co se dá označit za hvězdu. Byl hvězda porna. Co na tom, že to bylo porno krajně nechutné, on začal díky němu zase pociťovat něco jako lidskou vřelost a lásku, to když třeba mučil mladou přivázanou dívku a ona mu za to děkovala. Ale za bezchybný výkon děkoval i režisér, dokonce i kameraman si pochvaloval záběry. ŽIVOT šel dál, Klaun se měl dobře, teď už se ovšem jmenoval Taurus 02. Ta dvojka znamenala jediné, šukal a mučil jako za dva.

Jednoho dne se ozubená kola osudu, která úmyslně shodila Anděla Klauna na zem, zase pohnula. To aby dokončila, co započala. Taurus také pocítil jakési pohnutí všech svých smyslů, a započal se na své řemeslo dívat poněkud odlišně. Doba dozrála do podoby, kdy se mu zhnusilo trýznit mladé dívky pro potěchu lidí, kteří v přítmí pokoje u počítače vyplňují své hluboce hluboké fantazie. Přestal se cítit komfortně, a tak se po kratším uvažování rozhodl, že s tím vším sekne. Chtěl začít hrát v opravdovém pornu. V pornu, které má úroveň, šmrnc, v pornu, kde nebude neustále za úchylného podivína, který bez přestání ničí a drtí jednu dívku za druhou. Chtěl se teď s dívkami spíše mazlit, tulit se k nim, možná by už to ani nemuselo být porno.

Nebylo to tak dlouho po těchto úvahách, kdy Taurus pocítil dost zvláštní pocit mezi svýma nohama. Okamžitě si nástroj zkontroloval, přičemž zjistil, že jeho čůrák jaksi odumírá. Ano, je to přesně tak. Lehce nabyl, lehce pozbyl.

Panika.

"Bez ptáka nemůžu točit porno", naříkal si.
Ale pak se na problém podíval z jiného úhlu a pochopil, že se jedná o zásah osudu. To tam nahoře v nebi jen hrají hru, které on je hlavní figurka. Ti nahoře mění život tady dole podle toho, jak se jim zrovna líbí.
"Teď se nejspíš rozhodli, že už nemůžu být nadále člověkem, a začíná to odumíráním klády."

Okamžitě se vydal do toho nejprestižnějšího filmového studia s tím, že se nabídne jako člověk, který rozhodně touží stát se filmovou hvězdou, protože bez ptáka už nemůže jinak. Jaké bylo jeho překvapení, když mu u vchodu přerazili nos a zlomili ruku a se slovy "Zdekuj se, pobudo" se mu vysmáli rovnou do tváře. Kdyby byl Taurus ještě Klaunem, asi by se tomu jen zasmál, možná by se pak smutně odšoural někam do popelnice dožít si svůj skromný a bezvýznamný pozemský život bez ptáka, možná, že kdyby byl ještě Andělem, laskavě by přehlédl hrubost security manažerů (tak se jim tam říkalo), ale protože byl Taurus už jen zdechlinou sebe sama, jen se odplazil na chodník a tam zůstal ležet.

Připadalo mu, že si s ním svět, totiž ti nahoře, krutě pohráli. Když se náležitě vzpamatoval, zvedl se a vydal se směrem do lesa, pryč z města. Věděl, že v lese je většinou to, co ve městech není, a sice klid a hlavně mnohem méně lidí. Lidi mu začínali vadit už dřív, jen si to přes to všechno nedokázal dostatečně připustit.


☠


Tam v tom tichém širém lese mu osud přihrál do rány lano, které se povalovalo u cesty, která vedla skrz celý les a putujícího by dovedla až do nekonečných polí, které za lesem jen vzkvétaly.
"To lano, to je osud, to je víc než jasné."
Taurus, který už byl spíš zase jen Klaunem, si vzal to lano do rukou. Zkusil pevnost. Drželo pevně. Snad více srdcem než hlavou vyrobil z lana celkem snadno oprátku. Instalovat ji na větev, to už bylo trochu složitější. Protože kolem nenašel žádnou stoličku, musel vyšplhat i s lanem vysoko do koruny stromu, tam zvolil tu nejlepší větev pro akci. Utáhl si smyčku kolem krku a v momentě, kdy se chtěl naposledy rozhlédnout kolem, jak se to tak před smrtí dělá, na něj zespoda zavolal něčí hlas.




"Haló, pane, počkejte, nedělejte to..nemusíte se zabíjet. Co se vám stalo?"
Tam dole šel cestou právě jeden starší muž, který se tudy každý den procházel, pokaždé došel na konec lesa k polím, tam se obrátil a hezky zpátky do svého bytečku ve městě. Když se tentokrát kochal okolním krásným podzimem, zaujaly ho zvláštní zvuky jakoby seshora, z koruny stromu u cesty. Vzhlédl a uviděl člověka, jak si nasazuje oprátku a chystá se skočit. Div se rozrušením nerozklepal, ale téměř ve stejném okamžiku, kdy ho spatřil na něj zavolal. Chtěl toho člověka zachránit stůj co stůj, ale protože už při svém věku šplhat po stromech nezvládl, nezbývalo mu, než na člověka mluvit a přivolat pomoc mobilním telefonem.
Nikdo už se nikdy nedozví, proč jako první přijelo auto televize. To už snad navždy zůstane záhadou, nicméně je dost dobře možné, že policie i televize tak nějak spolupracují. Koza krmí vlka vlastním masem a vlk jí za to poskytuje ochranu. Televizní štáb měl o všem jasno. Než se připraví kamery, světla a mikrofony, musí člověk na stromě zůstat, jak je, starý pán na zemi se má připravit, nejdřív ho trochu nalíčí a potom zinscenují napínavou záchranu, která ale na poslední chvíli nevyjde, a tragická zpráva bude na světě. Sledovanost zaručena.
"Ale vy nebudete stát tady, pane, tam je moc stínu, postavíte se tady, jak je ta díra v těch korunách, jak tam svítí víc toho světla jako", rozkazoval člověk od televize, a pokračoval:
"A vy tam nahoře, jak je vám? Prosím vás, vydrže chvilku, než nasvítíme scénu, potom řeknete do kamery takovou repliku, tady můj zástupce už to dává dohromady, a pak si skočíte, jo? Tak moment, pane."
Anděl Klaun Taurus nula dvě si v tu chvíli pomyslel, že by se vlastně mohl stát hrdinou, jakým chtěl být. Jenže potom se mu celý tenhle širý svět zprotivil, a zakřičel velice zvláštní věc:
"Jsem snad nějaký posraný Astronaut, abys mě tady točil jako při nějakém posraném přistání v ateliéru?". Na chvíli zmlkl a pohledem vraždil všechny okolo. Nakonec oči zavřel a udělal to. Lano zastavilo volný pád.


Televizní šéf výjezdového komanda byl vzteky celý bez sebe, protože sebevraždu se natočit nepodařilo. Světlo nebylo dobré a kameraman nedokázal samým rozčílením zaostřit. Proč, to zůstane záhadou, patrně byl u týmu nový.


卐


Klaun se po smrti ocitl zase mezi svými, kteří mu ale vyčetli, že odešel předčasně, a že měl na zemi nějaký úkol a tak mu vytýkali všechno možné celé dva dny a dvě noci. Nakonec se shodli na tom, že ho nechají na zem padnout znovu. Zrovna se jim to hodilo do kapsy, na zemi totiž lidstvo jaksi neuneslo život bez dozoru a tak se velká rada dohodla na restartu celého lidského projektu. "Úklid" bude tedy svěřen právě nově padlému.

Jistě je příhodné vysvětlit, jak je to s tím padáním padlých. Někteří, ti nejšpatnější, ti se propadají rovnou do pekla, kde je jim podle zásluh přiřazena funkce, a tam se na ně poté nepohlíží jako na nejhorší, ale jako na ty nejlepší z nejlepších. Všechno je totiž úhel pohledu a pro nezasvěceného platí, že stejně je dole i nahoře.

Jsou tady pak tací, kteří padnou pouze na zem. To jsou ti, jejichž pád je využit ve prospěch splnění nějaké ošemetné věci tady na zemi.
To byl případ Anděla, kterého zase udělali Klaunem. Tentokrát ho ovšem pro onu speciální misi vybavili neskutečnou agresí, vztekem, zlobou a vůbec vším, co mu mělo usnadnit úkol splnit na výbornou. Největší devizou nové inkarnace jeho "člověčí" podoby však byla, na rozdíl od minula, nesmrtelnost, daná jinak všem bytostem, které žijí nad i pod námi.

Nyní již bylo vše jednoduché. Klaun, tentokrát v neodolatelně přitažlivé podobě charismatického vůdce proti sobě během let poštval naprosto všechny. Ti, kteří zůstávali neutrální, ti na tom ovšem byli nejhůř, byli totiž vybíjeni jednotlivě samotným Klaunem. Hodí se poznamenat, že si zvolil docela slušivé jméno, říkal si teď AM GOD, což mu nejen znělo více než dobře, ale znamenalo to také spoustu věcí. Lidé si vyprávěli, že je to Bůh, který přichází hned zrána, aby kosil všechny, kteří zhřešili. Někteří si všimli, že AM GOD se pozpátku čte jako DOG MA, ale poté také tápali. Jedná se o dogma, nebo o psa, který se jmenuje MA? A proč se jmenuje právě jazykem anglickým? Proč ne třeba rusky, čínsky, nebo prostě jinak? Přisuzovali anglicky znějící jméno tomu, že je to jistě Bůh, kterého stvořila samotná Anglie, aby tak ovládla svět. Jako obvykle, toto všechno zůstává záhadou.
To ale AM GODa nezajímalo, byl to nyní pozemský Bůh v pravém slova smyslu. Nepotřeboval armády. Vše zastal sám, protože byl neúnavný a nesmrtelný, to je smrtící kombinace.
Nakonec mu vztek pomohl zničit všechny lidi, kteří tuto planetu obývali.
Pero se zdráhá vylíčit tu hrůzu, která pozemšťany stihla. Ruka se chvěje, pohled je skelný, dech těžkne; život jde ale dál, i po smrti.

Po dobře vykonané práci si zaletěl (jako polobůh či polodémon měl tu schopnost) do města, které se mu při jeho prvním pádu stalo tak nějak osudným. "Podle všeho tady příběh začal, bude vhodné, aby tady i skončil." Složil křídla a posadil se na zem, jen tak, jak byl.
"Cože, ono má mít něco konec?"

Se splněním úkolu z něj zmizel veškerý vztek. AM GOD zůstal prázdný. Možná i proto si zcela bez logiky zašel na most, z kterého je překrásný výhled na ono město. Bytost, která se cítí být po vykonané práci prázdná, potřebuje načerpat sílu právě pohledem z mostu na město. Jak tam tak stál, uvažoval, co se bude dít teď. Ale dlouho se nic nedělo. Tak jen stál a hleděl na město, které bylo prosté lidí. Svět byl prostý lidí. A on se stával znovu člověkem.
"Takže to nebyla mise. Byl to vlastně můj trest."
Ale nevěděl to jistě. Jak z něj odpadávala kůže a křídla hnila na těle, stával se opět něčím, co připomínalo spíš onoho životem zmoženého Klauna, ale za chvíli se ukázalo, že proměna pokračuje a tak jeho tělo za chvíli začínalo nabývat poněkud démonických kontur. Tohle bylo i na něj moc.
Teď poznal, že být nesmrtelným je děsivé. Jak tam tak stál a rozpadal se, uvědomoval si, že má vzpomínky. Rozpomínal se na své dětství. Skutečnost jako taková přestávala tak docela dávat smysl. Vzpomínky, které neměly existovat, nebo naopak existence, na kterou si neměl vzpomenout. Kdo ví, to už navždy zůstane záhadou.
Klaun, totiž už skoro dokonalý démon, se přiblížil k okraji mostu, hluboce se zahleděl před sebe - jako by si na něco vzpomněl, něco si něco uvědomil - a udělal krok do prázdna. Kdo ví, co vedlo nesmrtelného k sebevraždě. To už zůstane navždy záhadou.

Anděl se stal člověkem, člověk se stal ďáblem.

Dole na zemi leží cosi, co bývalo člověkem, nebo spíš andělem, či snad démonem, teď však připomíná spíš kusy mletého masa a spousta krve, polámané kosti nevěstí nic dobrého. A ta hrouda, ta podivná bytost nemá jak zemřít a nemá jak volat o pomoc. Ale stejně už není nikdo, kdo by jeho křik mohl slyšet. Taurus, který býval vším, čím být mohl, si záhy i přes veškerou intenzivní bolest uvědomil jednu strašlivou věc. Poprvé ve svém životě se cítil být skutečně prázdný a dokončený. Ale co je to vlastně konec?





"..a pak pochopíš to, co teď pochopit nelze - dosáhne-li někdo naprosto všeho, není už pro něj na světě nic, co by mělo nadále smysl."