VÁLKA JE VŮL

Dvacet pět let, dvacet šet let, po druhé světové válce, běží kluci na velikém hřišti a křičí!, ratatata, ratatata, a kamarád, hrající skopčáka,
klesá na zem a svíjí se bolestí a hraje to fakt dobře.
Klučík partyzán, je spokojen, dostal ho přímo ze zadu, němčour neměl šanci.

V té době to byla normální hra, všichni byli vyzbrojeni pistolemi a někteří i samopaly.Němčouři, fašisti, partyzáni, čeští i rusští malí vojáci,
běhali po velkém hřišti s mnoha zákoutíma, někteří číhali na stromech a vyhlíželi nepřítele.

Začíná jednadvacáté století, a rok 2017?, 18?, 19?, nevím to přesně, ale na tom, až zas tak nezáleží, jednou to přijít muselo,
Velká válka už nebyla dlouho.

Ještě Nejsem zas, až tak stár, abych neunesl zbraň, třeba i samopal, pravý samopal, a v kapse pár granátů, Ještě Ne!

Aláh Akbar!, slyším,
pak křik a pláč, pláč žen, pláč v naší starý ulici.
Ale tohle už není hra na partyzány a nácky jako tenkrát,
tohle je skutečnost.

Dostal jsem se mu za záda, Vrahu!!, zařval jsem, on se otočil,
a pak, ono známé,
ratatata,
a měl jsem ruce od krve:-(