"Přátelé přicházejí a odcházejí..."

Když jste odešeli, hledala jsem způsoby, jak Vás znovu spatřit, znovu s Vámi mluvit. Vím, bylo to hloupé, ale chytala jsem se sebemenší naděje. Nechtěla jsem si připustit, že už Vás nikdy nepotkám, že jste zemřeli. Někdy je těžké říct sbohem těm, které milujeme, a snad to ani nejde. Nikdy se s tím nesmířím, nikdy. Pro mě jste pořád tady, v mém srdci. Chtěla bych Vás ale požádat o odpuštění. Odpusťe mi mou hloupost, mou tvrdohlavost, mou dětinskost .. byla sem malé škvrně co nevědělo čeho si vážit. Dala bych cokoli za to, abych směla vrátit čas. Ale nejde to a nepůjde.

Měla bych být vděčná za čas, který jsem s vámi mohla strávit. Proč ho však muselo být tak strašně málo? Už nechci být vděčná za vše, co mi život přinese. Proč taky, když si to za chvíli zase vezme zpět, krutě a bez varování. A pak nezbude nic víc než sny. Sny plné vzpomínek. Vzpomínek na tři úžasné kluky, které mi život vzal. Chtěla jsem Vám toho říci mnoho, ale už neřeknu .. můžu to takhle jen napsat a doufat, že si to nějakým způsobem přečtete. Tak málo času, tolik vzpomínek, nekonečné moře slz ... Jimmy, byl jsi mi nejlepším kámošem co jsem měla - klukem, který se mě zastal a pomohl mi z problémů, byl jsi mi velkým vrorem mého, teď už ztraceného, dětsví... Ondrášku, i přes to co se mezi náma stalo jsem Tě milovala a rádě tě budu mít stále - jako kámoše i jako suprovýho kluka .. kdo ví, co by bylo kdybys nebyl feťákem. Ale zbytečně říkat "Coby" a "Kdyby" - už se stalo ... Michaelku, tvoje smrt mě momentálně nejvíce bolí - to proto, že je ještě čerstá .. teprve pár dní, ale dokázala jsem se s tím s pomocí kámoše, který mě podržel, vyhrabat běhom tak krátké chvilky. Díky za všechno, dáky za oporu ve chvílých dávno minulých...

Teď už vím, že s minulostí nic neudělám, a že je třeba jít dál. Přesto tito lidé zůstanou v mém srdíčku napořád.... A neplatí to jen o těch co zemřeli ale i o těch co mým životem prošli a šli svou cestou dál.

Ale tak proč se s tím sakra neustále nedokáži smířit?