Třetí...

Je to tak čerstvé, co se stalo? To jsem ti milionkrát neříkala že nemáš jezdit tak rychle? A ty si dáš závod! Ty blázne, proč jsi to udělal? Ale pozdě něco říkat, stalo se.
Ve čtrnácti jsi začal jezdit na velkých motorkách závody. Miloval jsi svojí motorku, byla to tvá vášeň a nakonec v ní zárověň byla Tvoje smrt. To, co vím, vím od Tvého bráchy-dvojčete Honzi .. volal mi v slzách, že jsi mrtvej. Prý jste jeli po dálnici a dali jste si závod .. vyhrál jsi - jako vždycky, a zemřel. Stálo ti to za to? Ve 200 kilometrový rychlosti jsi vylítl z dálnice a narval to do stromu. V tu chvíly se Honza musel cítit tak jako nikdy. Zemřelo mu jeho dvojče, jeho druhá půlka .. to se to kolem mě děje? To budou všichni na kterých mi záleží umírat, dokud nezůstanu úplně sama? Já nechci! Nevím co sem vlastně psát, ale psát prostě musím, aby ve mě ty pocity nezůstaly a nesžíraly mě zevnitř. Miky .. :'( .. kde jsi teď? Nedávno jsem v jedné své povídce (Vánoce hřbitova) psala o tom, že už tu se mnou není Jimmy ani Ondrášek a jak jsem ráda, že mám ještě Tebe. A teď? Co mám říci? Nevím ..
Ale už za těch pár dní sem se s tím dokázala srovnat, a to díky jedinému člověku, který mi byl v této těžké chvíly na blízku aspoň tu chvilku co to šlo. Dokázal mě tak utěšit, zatímco jsme si nezávazně povídaly o všem možném. DĚKUJU MARKU. Vím že už jsem ti děkovala, ale já prostě musím znova a znova tak moc jsem ti vděčná. Už teď se dokážu bavit a i přes všechny nesnáze si užívat života co to jde. Život je někdy těžký, ale nemá cenu ho vzdávat ať už se zdá úplně beznadějný, vždy je někdo komu by jste ublížili svojí smrtí .. ale už dost "dospěláckejch" řečí ...

Co se stalo, stalo se. Nic už s tím neudělám. A tak prosím všechny, kdo ho znaly aby ho uctili ve svých myšlenkách a vzpoměli si jaký to byl člověk s klady i zápory. Každý člověk je jedinečný, stejně jako tento, stejně jako spousty jichým co z tohoto světa už odeěli ..

Michaelku, s tímto se s tebou loučím, ale mám Tě schovanýho v srdícku, snad napořád ..