V temném pokoji

Sedím v prázdném opuštěném pokoji. Všude kolem prázdno, pusto, stín a chlad. Sedím na staré rozvrzané židli. Kdosi ke mně přišel. Měl krásný a líbezný hlas, neustále se na mne smál a hýčkal mne svými slovy. Chodil stále kolem mne. Povídali jsme si , rozuměli jsme si. Ten kdosi svíral v ruce nůž. Krásný, zdobený, lehký a překrásně ostrý nůž. Tímto nožem mě náhle bodnul přímo do srdce. Tiše odešel.
Sedím v prázdném opuštěném pokoji. Všude kolem prázdno, pusto, stín a chlad. Sedím na staré rozvrzané židli. Tiše koukám na svoji hruď, odkud se z bodné rány vylévá krev. Má krev. Teče mi po těle, teče po staré židli a stéká i na podlahu. A já jen tiše sedím, koukám do tmy, přemýšlím a už jen vyčkávám konce. Konce, který nepřichází.