Rána se znova otvírá

Srdce tiše beze slova odteká…po moři klidném plném bolesti,co slzy ho rozvodnují a vlny naražející o skalnaté utesy mého kamenného srdce..odplouvá pryč….pěna šumí ,co mé tváře omílá jako kamínky velká voda,otupuje jim hroty..i mě otupuje…bolestí…síla která za sebou zanechává hluboké rýhy,jako tahy-slova v písku vepsaná,….
Ohnivý kotouč nad hlavou spaluje žárem tělo které se zmitá v bouři …potopa…konec…nastavá ticho které toliko hlučí nářky všech….mrtvé duše škemracjící o soucit stejně jako vyprahlý poutník prosí o vodu na poušti….měsíc se odráží na klidné hladině a tisíce hvězd spojující se v křišťalový třpytivý závoj……černo černá tma nad hlavou paní noci …spaluje touhu..bolest se vstřebává do sametově hebké kůže…srdce..probodnuté tisícero střepů co z mozaiky života se tříští o studenou zem…..bolest….odpolouvá..a spolu s ní i můj život….