Zatracená kniha

"Není světla bez stínu, stejně jako stínu beze světla. V jemnosti se skrývá se síla, ve strachu odvaha a v čistotě hřích. Žádný živý tvor není bez viny, neboť se jeho duše provinila prvnotním hříchem. Hříchem, jenž je neodpustitelný a je potrestán smrtí. Nazývá se život." takto to stojí v Zatracené knihě, která ukrývá podstatu a smysl života ve vesmíru. I když k ní existuje přístup, nikdo jí nikdy nečetl, jelikož je prokletá. Co když ale někdo neuposlechne varování a stejně se rozhodne knihu přečíst?
Eleanor je vášnivá čtenářka a ze všeho nejvíce miluje záhady a tajemno, především pak vše, co souvisí se smrtí, životem a tím, co je před nebo po něm. Někdo, kdo jí nezná a viděl by její touhu po těchto znalostech, by si mohl myslet, že je blázen. V takovou chvíli nemluví a nezajímá ji nic jiného, jen ona kniha.
Když se o ní dočetla, měla ihned jasno - musí ji najít a přečíst si jí. Ohrožení na životě jí netrápilo, spíše naopak jí ještě více nalákalo. Okamžitě se dala do hledání na internetu a snažila se zjistit další informace v knihovnách. I když neuspěla hned, po několika týdnech hledání se konečně měla čeho chytit, neboť se jí ozval jeden člověk, který věděl, kde si může onu knihu přečíst.
"Zdravím Michale, můžeš mi prozradit, kde se nachází ta Zatracená kniha?" zeptá se Eleanor ihned, jak má možnost. Vzhledem k tomu, že se setkali osobně, tak vidí, že ji nemá u sebe a nemá ani tašku nebo batoh, kam by ji schoval.
"Nemůžu, protože tě chci varovat." řekne jí klidným, ale i přesto hlasitým hlasem. "Nedopustím, aby se k té knize dostal kdokoliv další."
Eleanor se zasměje: "Nechceš mi říct, že je skutečně prokletá a ty povídačky okolo ní jsou pravdivé, že ne?"
Michal zakroutí hlavou: "I kdybych ti to řekl, tak mi to neuvěříš. Ale je to ještě horší, než se jen povídá." rozhlídne se okolo sebe, aby se ujistil, že je nikdo neposlouchá.
"Máš pro to nějaký důkaz snad?" zeptá se ho sarkastickým hlasem.
Po chvíli přemýšlení ji odpoví: "Vlastně mám, pojď se mnou." zavede ji ke škole, na kterou chodí a poté dovnitř, až dojdou k jedné ze tříd.
"To jako fakt? Do školy?" zeptá se ho znuděně.
Michal beze slova ukáže na jednoho žáka ve třídě. Jen tam sedí a dívá se před sebe. Skoro to vypadá, že je bez duše: "Tohle je můj důkaz. Ten kluk si přečetl pár stránek z té knihy a tohle se z něj stalo."
"A co to má jako dokazovat? Jen se prostě nudí, tak sedí a dívá se před sebe, to nic neznamená." pokračuje v nevěřícném tónu Eleanor.
"Že ne?" zavede jí za třídní učitelkou, která mu vše potvrdí: "Býval dobrým žákem s velikou zálibou v knihách. Dokonce měl stipendia, když pak najednou..." zklamaně zavrtí hlavou, "...našli jsme ho v knihovně mezi knihami a vypadal takto. Od té doby se jeho prospěch zhoršil na tolik, že má problémy i s nejlehčí látkou. Už několik let se nedostal do vyššího ročníku, než druhého."
Michal se podívá na Eleanor, ale ta se stále tváří nedůvěřivě a je stále přesvědčena, že si tu knihu prostě přečíst musí. Projevila se její tvrdohlavost a teď jí jen těžko něco odradí od jejího cíle, který může být i zároveň jejím koncem.
"Můžu se zeptat, jaké knihy měl u sebe?" zeptá se přímo učitelky, když jí Michal nechce nic říct.
Ten nyní nestačí ani zareagovat a učitelka ji osobně zavede do školní knihovny a ukáže tu část, kde se "Zatracená kniha" nachází.
I když se Michal snažil o to, aby jí vyřadili ze školní knihovny, neprošlo mu to, neboť i když nebyla oblíbená a nikdo se o ní nezajímal, podle vyučujících nebyla nijak závadná. Navíc je její údržba nic nestála a otřít prach dokázal kdokoliv.
Eleanor se okamžitě zeptala, zda by si jí mohla půjčit, i když není studentkou školy a po krátké domluvě i přes Michalovo protesty se dohodly na tom, že si jí může půjčit, ale pouze do studovny nebo na pozemku školy.
"Dávej si pozor a zavři tu knihu dříve, než bude pozdě." varuje jí Michal. Rád by zůstal a dohlídl na ní, ale je pátek a tak musí jet domů.
"Jasně, neboj, naivko." odpoví sarkastickám šeptem a otevře si knihu, aby si ji přečetla.
"Neruš klid mrtvých světem živých. Nebuď jako Pandora a zavři skříňku dřív, než bude pozdě a vše tak zatratíš." čte nahlas a poté se zasměje se slovy: "Nazývat knihu skříňkou, kdo to vymyslel?" otočí na další list a pokračuje: "Varování ti nestačí, co tedy křik duší uvězněných? Chceš být jednou z nás? Chceš být zapomenuta a navždy zmizet ze světa?" čím více to čte, tím více se nemůže odtrhnout. Ne, že by chtěla, ale jakoby jí kniha držela a nechtěla pustit. Zhruba v půlce se konečně odtrhne a rozhlídne se okolo sebe. Stmívá se a bude muset vrátit knihu, protože budou zavírat.
Cestou domu a před spaním se nemohla zbavit myšlenek a hlasů, kteří ji volali zpět ke knize. Nemohla pořádně spát, protože se stále probouzela. Sotva zavřela oči, uviděla cizí tváře lidí, které se po chvíli začali křivit a zmítat v bolestivé agónii.
I když se po víkendu rozhodla nedočítat knihu, hned jak skončilo vyučování, vydala se ke škole. Michal se jí opět snažil zastavit, ale byla hnána touhou a chutí uklidnit ty hlasy v hlavě, které jí nabádaly ke čtení.
"Vrátila ses k nám, neuposlechla naše varování." čte na následující stránce a okomentuje to: "Varování? Které? To na začátku? A co ty hlasy?" říká nahlas a prolistuje knihu. Přitom si všimne, že několik stránek je prázdných a když se na ně podívá dobře, tak vidí, že se jí ukazují odpovědi na její otázky: "Varování před zatracením a abys nečetla tuto knihu. Ty hlasy jsou duše zatracených, jejichž údělem je lákat další duše a sebe tak vysvobodit." Eleanor knihu radši zavře a rozhodne se jí vrátit. Hlasy v hlavě poté zmizí a ona jde v klidu k regálu. Vrátí knihu na své místo a když jde ke dveřím, nemůže je najít, jelikož všude jsou regály s knihami.
"Asi jsem šla na špatnou stranu." řekne si pro sebe a otočí se. Ale i když dojde na druhou stranu, opět jen regály. Dokonce nevidí ani zdi nebo stoly, jen samé regály: "Co to je za blbou srandu?" řekne nahlas a rozeběhne. Snaží se najít cokoliv jiného, co není regál nebo kniha, ale nikdy nic jiného není. Po chvíli si všimne, že běhá jen v kruhu a jediná kniha, kterou zde vidí, je ta Zatracená.
Její duše byla polapena a zatracena, jako ostatní před ní. Nyní už neměla na výběr a musela knihu dočíst: "Karma je porotcem duše a Smrt je její kat, zatímco ty jsi svůj vlastní soudce. Ale nyní jsi porotce a katem ty sám, zatímco My jsme tvým soudcem, který vyřkne tvůj rozsudek..."
Následujícího dne se najde jen otevřená kniha na stole a po Eleanor ani stopy. Pátrání nikam nevede a jelikož nejsou žádní svědci a Michalovi nikdo nevěří, je prohlášena za nezvěstnou a po několika měsících i mrtvou.
Jediný Michal ví, co se doopravdy stalo a i když Jan nezná její hlas, slyší ji ve své hlavě, jak jej volá k přečtení knize. K osvobození její duše.