Koloběh života....

Narození

Narodíš se, a všichni jsou tebou nadšeni. Dělají na tebe to své ,,ťu ťu ťu ňu ňu” a tobě je to jedno, jsi ještě malá a nevnímáš to tolik.

Rok

Už děláš dávno první krůčky a snažíš se mluvit. Prarodiče se o tebe přetahují kdo tě bude dřív hlídat, si totiž jejich malý poklad.

Čtyři roky

Maminka tě dnes odvádí poprvé do školky, po tváři ti stékají slzičky a ona tě uklidňuje, že mezi dětmi se ti bude líbit. I přesto všechno máš stále strach, je to pro tebe něco nového.

Šest let

Dnes jsi nastoupila do první třídy na základní školu, uvnitř sebe se cítíš jako velká a důležitá holka. Teď budeš konečně umět číst, psát a počítat.

Dvanáct let

Svět ti připadá úžasný, to samé jsi napsala i do svého deníku, který ti maminka koupila k Vánocům. Ve škole máš samé jedničky, rodina je na tebe pyšná, nemáš starosi dospělých.

Patnáct let

Teď už nejsi ta malá holka, co k Vánocům chce Barbie. Místo učení trávíš svůj volný čas venku s kamarády. Dokonce zkoušíš kouřit a pít alkohol. Kluci tě zajímají čím dál víc a víc. Snad jen větší volnost ti schází.

Sedmnáct let

Proplouváš střední školou a přeješ si být dospělá. Každé ráno si zapálíš cigaretu, bereš to už jako samozřejmost a joint v partě kámošů už je taky pravidlem. Život si užíváš tak jak sis vždy přála, víkendy trávíš po hospodách, na akcích nebo u někoho v posteli. Nezávazný sex ti nedělá problémy. Barva vlasů ta se mění podle tvé nálady... Blond, černá, růžová, červená, a nakonec dredy, obličej máš samí kov, ale tobě se to líbí...

Dvacet let

Najednou je ti konečně dvacet, si samostatná, velká holka co chodí na vysokou. Máš nové kamarády, si zase o krok dál. V posteli ti už přes půl roku spí stálý přítel a ty doufáš že vám to vydrží až do smrti.

Dvacet šest

Máš skvělou práci, přátele co ti poradí a pomůžou, přítele co tě miluje takovou jaká si. Jen jedna věc ti chybí – děti, začínáš po nich toužit stále víc a víc.

Třicet

Po domě ti běhá dvouletý syn a bříško se ti už znovu kulatí. Najednou máš vše po čem si toužila, i tu pohádkovou svatbu v bílých šatech sis splnila a líbánky v Paříži taky vyšli.

Třicet pět

Tvůj život se motá většinou jen kolem dětí. Vypravit syna do školy, dceru do školky. Uvařit, vyprat, vyžehlit, nakoupit, jít do práce, vyvenčit psa.

Čtyřicet pět

Syn už je dávno v pubertě, hádky s ním už nevnímáš, stejně si dělá co chce on. Manžel, tak ten už tě dávno opustil kuli mladší a hubenější. Přitom to ty si mu porodila dvě děti a starala ses o něj. Snad jen ta dcera ti dělá radost a možná že i pes štěká stále stejně.

Čtyřicet sedm

Dcera si na tebe taky začíná pěkně otvírat pusu, když mohl v jejích letech bratr tak ona už může taky. Tohle jsou teď její slova. Syn ten už se vrací domů jen aby se najedl a vyspal. Víš že jim nic nemůžeš vyčítat, i když jsi jejich máma. Byla jsi přesně taková – cigarety, pozdní návraty domů, akce s kamarády, alkohol, marihuana, nezávazný sex. Takové jsou teď i zájmy tvých dětí.

Padesát

Děti už dávno opustili své rodné hnízdo a rozletěli se každý za svým snem. I ty si měla spoustu snů, některé se splnili, a některé bohužel ne. Jediné co ti po tvých dětech teď zůstalo jsou fotografie a vzpomínky a taky to malé kotě co ti koupili, aby ti nebylo smutno, když tvůj pes dávno zemřel. A možná že i sousedky co se chodí každý den pochlubit novým drbem.

Padesát pět

Na stole máš položenou velkou papírovou krabici, kde máš uložené vzpomínky, fotky a spousta dopisů. Máš strach tam nahlédnout, jsou tam nejen ty pěkné vzpomínky, ale i ty zlé. Je tam i deník, do kterého jsis psala všechna tvá tajná přání a sny. Většinu ze svých snů jsis splnila, vdala ses, co na tom že tě manžel opustil. Narodili se ti dvé krásné děti, sice už jsou dávno dospělý, ale ty jsi stále jejich matka. Vždy jsi si přála mít i vnoučata, aspoň dvě. Máš tři, i za to si moc šťastná. Víš že tvůj život byl a je krásný, i když v něm bylo něco zlého, ale i přesto si to překonala. A hlavně víš, že na sebe můžeš být pyšná, ať se stalo cokoliv. Hlavně že tvá rodina je zdravá a spokojená. A ty s ní...