Noční blues

Noční blues

„Nesu klády, k lesu zády...“ prozpěvoval si Wedry a v duchu si řekl, že tahle pecka nikdy nezestárne. Sundal si sluchátka a promnul si unavené oči. Až teď si to uvědomil a překvapeně se zadíval ke dveřím své pracovny. V domě bylo nezvyklé ticho. Podíval se od dveří na monitor s rozkoukaným oblíbeným TubeYou videem a znovu na dveře. Poškrábal se na hlavě, ztěžka vstal a rozhodl se zjistit, co dělají jeho spolubydlící.

„Herďo?“ zvolal Wedry a zaťukal na dveře Herdynova pokoje. Přes prosklené dveře viděl, že se v pokoji svítí, ale nikdo se neozýval. Zaťukal ještě jednou, důrazněji, a když se ani teď nikdo neozýval, opatrně otevřel dveře. V pokoji nikdo nebyl. Zkusil tedy zaťukat na dveře Baxova pokoje, ale ani tam nepochodil. Ve Víťově pokoji bylo zhasnuto, tak to tam ani nezkoušel. „Zvláštní“, pomyslel si Wedry a zamyšleně sešel po dřevěném schodišti dolů na přízemí.

Nastražil uši, protože najednou zaslechl divné, tlumené zvuky. Zastavil se a snažil se rozpoznat, odkud ty zvuky jdou. Slyšel nějaké mlaskání a mumlání. Rozešel se tedy za zdrojem zvuků, který, jak zanedlouho zjistil, šel z kuchyně. Když však zanedlouho zcela jasně identifikoval, že původci oněch zvuků jsou Bax a Herdyn, poněkud znejistěl. Ucuknul rukou pryč z posuvných dveří a hlavou mu vířily nejdivočejší představy. Pak však důrazně zavrtěl hlavou, zhluboka se nadechl a prudce rozrazil dveře s výkřikem „Co to tady děláte vy buzny?!“.

Bax a Herdyn na něj zírali s vytřeštěnýma očima, jako kdyby dovnitř vtrhlo komando SS. „Podezřelé,“ pomyslel si Wedry při pohledu na jejich výrazy a zrakem pátral po místě činu, hledajíc jakýkoliv důkaz jejich viny. Bax málem úlekem upustil kyblík s vanilkovou Hamnattan zmrzlinou, kterou Herdyn koupil ve slevě v nejmenovaném hypermarketu 1,4 litru za 60 Kč.

„Co děláš?!“ nadurdil se Herdyn na Baxe. „Dávej trochu pozor!“ řekl už poněkud mírnějí.

„Hele klídek Herďo, vždyť se nic nestalo.“ pronesl Bax lehkomyslně.

Herdyn se na něj úkosem podíval a zabořil raději lžíci do zmrzliny, už poněkud rozteklé. Nasměřoval si ji do úst a s chutí polkl. Bax ho následoval.

„Jak já bych si teď dal nějakou jinou zmrzlinu, například straciatellu,“ zasnil se Bax.

„Cože?! Ty opovrhuješ mojí zmrzlinou, kterou jsem koupil za své peníze a jen z dobroty svého srdce ti z ní dovoluji jíst?“ Kurva nestačí, že mě sere chat, ještě mě budeš srát i ty?!“ zařval Herdyn v záchvatu zuřivosti a hrozivě se tyčil nad Baxem, který se bázlivě krčil na židli a radši ani nedutal.

„Ale pánové, vy tu zmrzlinu jíte jako slečinky,“ vložil se do toho Wedry, který do té doby sledoval dění opodál a snažil odvést Herdynovu pozornost od Baxe. Evidentně mu to vyšlo.

Herdyn se otočil na Wedryho a zvedl obočí. Wedry se tím nenechal zaskočit a suverénně si to nakráčel ke stolu.

„Takhle se to správně dělá,“ prohlásil Wedry a zabořil polévkovou naběračku do zmrzliny, načež si obsah hodil do pusy.

„Počkej, to by mi za chvíli nic nezůstalo,“ ohradil se Herdyn a prudce zabořil lžící do zmrzliny, ve snaze nabrat na ni co nejvíce. Při tom však roztečená zmrzlina vystříkla Baxovi na obličej.

„Do prdele Herďo, můžeš se uklidnit?!“ vyštěkl Bax naštvaně a chtěje si vzít z kuchyňské linky roli papírových ubrousků na utření, při své nešikovnosti mu vypadla na zem a skutálela se Wedrymu k nohoum.

„Wedry, můžeš mi prosím tě podat ty ubrousky“ poprosil Bax Wedryho, ten si ho ale vůbec nevšímal, a tak se je jal Bax s povzdechem lovit Wedrymu zpod židle. Wedry s Herdynem mezitím závodili v tom, kdo sní co nejvíce zmrzliny za co nejkratší čas. Bax se už už natahoval po roli kuchyňských utěrek, když na ni náhle v zápalu hry Wedry plnou silou dupnul, až ji celou rozplacatěl. Bax smutně svěsil hlavu.

„Čuuus!“ vtrhnul znenadání do kuchyně rozjařený Víťa.

„Jé, čau Víťo!“ ožil najednou Bax a vynořil se Wedrymu mezi nohoma, aby pozdravil svého kamaráda.

Víťa najednou celý zkoprněl a jal se hledat únikovou cestu. „Já... nebudu rušit,“ utrousil vyděšeně a chvatně za sebou zavřel posouvací dveře.

Zbylí tři na sebe zůstali zaraženě civět. Wedry se dlouze zadíval na Baxe a po chvíli se opatrně zeptal: „Myslíte, že si to Víťa špatně vyložil?“.

„To je tvoje chyba,“ otočil se Herdyn vyčítavě na Baxe.

“Jak moje chyba?“ zeptal se Bax a kuchyňskou utěrkou si utřel obličej. „Vždyť jsi mě ty potřísnil.“ dodal Bax na svou obhajobu.

„Měl jsi se jít umýt jako normální člověk“, hudroval dál Herdyn, „ale ty né, ty se raději budeš šmrdlat se špinavou utěrkou ze země!“ dostal se opět do ráže.

„Měli bychom to Víťovi vysvětlit jak to bylo,“ přerušil je Wedry.

„Asi jo...“ souhlasil Bax neochotně a chvíli ještě museli přemlouvat vzpouzejícího se Herdyna. Uklidili tedy svůj nepořádek v kuchyni a vydali se za Víťou. Zaťukali na dveře Víťova pokoje a po přidušeném „Dále“ vešli do pokoje.

„Víťo, musíme si promluvit.“ řekl Wedry zachmuřeně a nastalo trapné ticho.

„To je úplně v pohodě, nikomu o tom neřeknu.“ vyhrknul Víťa roztřeseně.

„Ne, Víťo, tam dole – v kuchyni – to byla jen nehoda,“ snažil se Bax uvést věci na pravou míru.

„J-jasně, byla to jen nehoda...“ zajíknul se Víťa.

Wedry a Herdyn se podívali na Baxe, jakoby ho chtěli probodnout pohledem. Bax jen nechápavě pokrčil rameny.

„Já... jestli dovolíte, rád bych už šel spát,“ naznačil Víťa jemně, že by chtěl, aby už vypadli z jeho pokoje.

„Jasně, tak dobrou noc.“ Chvatně se rozloučili a vyšli na chodbu.

„Eww, to bylo tak cringe,“ otřásl se Bax a doufal, že to už nebudou muset znovu rozebírat.

„A koho je to asi tak vina?!“ obořil se na něj Herdyn.

„Jak jako moje vina? Jenom jsem se to chtěl vysvělit.“ protestoval Bax.

„Už žádná zmrzlina pro tebe!“ přerušil ho Herdyn.

„Jo, dieta ti jen prospěje!“ přisadil si Wedry.

„Když se nepřežereš, zhubneš.“ dodal Herdyn jízlivě a škodolibě se zasmál.

„Wooow...“ nezmohl se Bax na lepší reakci.

„Už jsem si vzpomněl, co jsem chtěl!“ zvolal Wedry. „Neměli jsme natáčet Forest?“ otočil se na Baxe.

„A jo, vlastně!“ zahlaholil Bax radostně a rozběhnul se ke svému počítači, aby hraním utopil své nepříjemné zážitky z dnešního večera. Přitom spřádal odvetné plány vůči Wedrymu, v nichž ve Forestu staví monstrózní konstrukce z co nejvíce klád.

„Nesu klády, k lesu zády...“ vrátil se k prozpěvování Wedry, než se mu načetla hra.

Zakrátko jinak ztichlý dům zaplavilo halasení Baxe a Wedryho (zejména Baxe) při hraní Forestu. Jeden z obyvatel domu však neměl klidné spaní. Herdyn to nebyl.