Zblázněná

Dívám se na tebe. Jsi tak sladkej, když máš strach. Sedíš spoutanej na židli. Na MOJÍ židli v MOJÍ skrýši. Chudáčku, stejně nevíš, kde to je. Věděl bys to, kdybys mi někdy věnoval pozornost, kdybys mě jen chvilku poslouchal, ‚miláčku‘…
Možná bych ti mohla strhnout tu pásku z očí. Chci je vidět. Vidět tvůj strach. Jo, dobrej nápad. Udělám to.
Rozhlížíš se. ‚Co dělám v týhle díře?‘ ptaj se tvý oči. Jenže právě ty mě sem dohnaly. Tvý oči. Odporně modrý, nechutně sladký. Zlato, proč se tak vyděšeně díváš? Možná mi chceš něco říct. Na něco se zeptat. Ale to musí počkat. Nejdřív si s tebou chci trošku pohrát. Kam jsem položila tu pistoli? Tady je, na stole. Ale copak je, kocourku? Proč jsi tak zbledl? Já ti s tím přece nechci ublížit. Aspoň ne okamžitě. Chceš mi něco říct? Chceš? Tak dobře, sundám ti roubík.
Proč tak křičíš, chlapečku? Vždyť je to jen pitomá pistole. Ptáš se, proč to dělám? Proč? Tak si vzpomeň co jsi mi dělal ty! Ponižoval jsi mě! Psychicky jsi mě týral! A nakonec jsi mě opustil kvůli tý děvce! A proč? V čem jsem já horší než ona?! Nemám dlouhý blond vlasy? Nádherný štíhlý nohy? Perfektní míry? Dokonalej úsměv? Nenosim minisukně? Tak proč?! Řekni mi to! Chci slyšet ten zkurvenej důvod! A chci ho slyšet od tebe! Mluv!
Neřekneš? Však já tě donutím! Pořežu ti ten tvůj nádhernej obličejíček. Ten, kterej mě tak pobláznil. Ale ty už žádný holce hlavu nezamotáš, o to se já osobně postarám! Tak co? Žiletku ne? Nechceš? Ale já jo! Kam tě mám říznout nejdřív? Čelíčko? Nosánek? Brada? Ne, tváře. Tvý pitomý tváře. Ano, to je ono. No tak, broučku. Necukej. Zbytečně tě to bude bolet víc. Tak ty toho nenecháš? Buď přece hodnej. Tohle není hezký. Vážně ne. Co je s tebou? Už zase křičíš? A škemráš? Proč bych tě měla pouštět? K tomu nemám důvod. Tys taky neposlouchal moje prosby. Proč bych na tebe měla bejt hodná, když ty jsi na mě nebyl? Řekneš mi to? Proč jsi mě opustil? Řekni to konečně! Nepros, neškemrej, nechci to poslouchat! Chci jen vědět PROČ! Řekni mi to, mluv! Mluv! Nekřič, netvař se tak, jen mluv! Tenhle psí pohled ti už nepomůže! Už na mě prostě nefunguje, víš? Chápeš to?! Nekřič už, k ničemu ti to není! Neřekla jsem, abys držel hubu?! Tak nepros už! Sklapni konečně!
Dívám se na tebe. Jsi tak sladkej, když jseš bezmocnej. Už tě nemusím poutat. Nepohneš se. Nezaškemráš. Nic mi neřekneš. Nic už neuvidíš. Neucítíš. Všude je krev. Ne moje, ale TVOJE krev. Odpusť mi. Prosím. Zbláznila jsem se. Láskou…