Slejvák

Už zas prší... Kapky vody bubnují na kapotu mého zrezlého auta, které už dávno mělo být na hřbitově starých vraků. Rozervaná sedačka mě tlačí do zad a z rádia se ozývá jen šum, protože anténu jsem nechal někde na cestě do tohodle pajzlu, odkud mě s pozdravem na tváři právě vyhodila půlnoční rvačka. Mám však krásný výhled na celou scenérii noční Prahy.

Z kanálů, které hltají vodu jak žíznivý pes, stoupá pára. Sem tam projede nějaké to taxi s hlučnými opilými Němci. Páry, odcházející z místní restaurace, se spolu choulí pod deštníky a já tu sedím úplně sám s odřeným ksichtem a promočeným kabátem ze kterého trčí nitě. Jak se tak slyším, vyhlížím jako docela dobrá partie...

Ledový klíč polechtá startér a ten po chvíli nakopne tu herku, která mě proklíná že jsem ji vůbec probudil. Tak alespoň nepůjdu pěšky. Ale než stočím volant a pustím jí do žil trochu víc benzínu, všímám si brunetky, co prošla kolem. Lodičky jí cvakaj o chodník a z pod kabátu, který mi mává až do auta, se noří rudé šaty. Půvabná... Její šarm udeří každého chlapa do břicha jako ocelové beranidlo a i ten nejslušnější mladík se po ní koukne. Taková by celý den mohla stočit z pádu do hnoje na celkem povedený večer. Vypínám motor a deru se ven z auta, přičemž s sebou beru zas další kusy vnitřností sedadla. Dveře jen tak přibouchnu, protože je tu reálná šance, že by mě už zpátky nepustily a přeskakuji kaluž na chodník. Je ode mě tak patnáct metrů a já se pomalu s vlhkým pocitem v botách deru přes ostatní lidi, co to dnes už zabalili, když přijede černý medvěd. Dívka se zastaví, z auta vystoupí chlápek s kravatou co stála jako můj byt a po jemném polibku ji doprovodí na zadní sedadlo a auto se pomalu rozjede. Už jsou pryč. Kolemjdoucí do mě strkaj ať jim ten šupák uhne z cesty. Nebe mi chčije přímo na hlavu a já si uvědomuju, že na takovou už dávno nemám...