Stopy

Zapadalo slunce. Červánky objímalo neústupné šero, mořské vlnky zpívaly večerní ukolébavky, hřejivý vánek nám čechral vlasy. Jen nám. Mně a tobě. Dlouhé stíny vypadaly tajemně, šel z nich strach. Naše dlaně se tehdy spojily a já si bláhově myslela, že je to navždy... Společně jsme se brouzdali chladnoucím pískem. Dvě řady našich stop za námi nemilosrdně smývalo moře. Na nebi začaly svítit hvězdy. Když jsem byla s tebou, myslela jsem si, že je mám všechny nadosah. Stačilo by se jen natáhnout, stoupnout si na špičky...

Zapadá slunce. Červánky objímá neústupné šero, mořské vlnky tiše zpívají večerní ukolébavky, hřejivý vánek mi čechrá vlasy. Jen mně. Dlouhé stíny vypadají tak tajemně a jde z nich strach. Tentokrát tu už nemám náruč, ve které bych se mohla schovat. Tentokrát se už brouzdám teplým pískem sama. Navždy... Mé stopy soucitně smývá moře. Snaží se, abych zapomněla. Jak bláhové. Z nebe začínají padat hvězdy...

Odešel jsi. Navždy...
Ale já na tebe nikdy nezapomenu. Stopy, co jsi mi nechal na srdci, už nikdy nezmizí, narozdíl od těch stop v písku. Budu je mít obtisklé uvnitř...navždy.