snílek a šachy

Otočím klíčkem ...
Kontrolky se rozsvítí a zase zhasnou, spící ručička otáčkoměru se pohne … obvyklé pohyby co člověk ani nevnímá a vůz vyráží na každodenní pouť.

Na sedadle spolujezdce si dívka zapíná pás, pak si upraví vlasy a usměje se na mne.

„Tak co pak si dnes dispečink na nás vymyslel?“ brblám si a studuji displej... „Sakra, zase do týhle pr...e? To jsem tam mohl už zůstat...“

Podívám se vedle mne … „To nic, to já si jen tak povídám ... klidně i sám se sebou, to víš ... celý den v autě sám … přemýšlím nahlas, vyprávím si vtipy … vždyť mě nikdo neslyší ...

Jednou jsem se tak nějak pořád kroutil a hodnotil svou vážnou situaci až jsem si hlasitě zanotoval: „Asi se póóó-chčíííí-jůůůů...
No, a vedle mne propukla salva smíchu! - Měl jsem otevřená okýnka a nevšiml si že stojím vedle refíže, kde čekali lidi na tramvaj!“

Smích jí sluší. Na tváři pak má takové něžné dolíčky.

„Mám něco říkat? To je těžký, když někomu řekneš – říkej něco – tak on najednou neví o čem má mluvit.

Já už vím.

Dívej se okolo, představím ti svůj svět:

Ten asfalt pěkně počmárali,co? Zebry, čáry, šipky – ač to nevypadá, je to taková obrovská šachovnice, každodenní velkolepá hra a my jsme figurky.

Pravidla jsou dána, ale málokdo si z nich dělá vekou hlavu. Každá figurka se chová jinak. Najdeš tu všechny. Pěšáky i krále, ale občas najdeš i nějakou, která na opravdovou šachovnici nepatří: třeba prasata a volové...
Vzpomínám si na kreslený vtípek od Vyčítala – Chlap praštil do šachovnice a zařval: Tady se hraje falešně! Co tu dělá ten bílý pes?!


PĚŠÁKŮ je tu bohužel poměrně mnoho. Jsou to sváteční jezdci. Pohybují se nechutně pomalu, někdy přískokama vpřed a čas od času, mnohdy nelogicky a hlavně nečekaně vybočí do strany a málem někoho sejmou.( popřípadě zastaví a hned otevřou dveře )
V blízkosti pěšáka dbáme zvýšené opatrnosti a snažíme se předvídat nepředvídatelné …

VĚŽ je chlap v klobouku, nebo starý prošedivělý pán se silnými brýlemi doprovázený obstarožní paní vedle něj, nebo dokonce na zadním sedadle. Pán je utopený v sedačce, za volantem těžko viditelný. Zajímá ho jen prostor před vlastním autem. Jede pomalu, ale když ho někdo začne předjíždět – probudí se a přidá. Natolik ho tato činnost zaměstná že přehlédne kam směřuje jeho pruh a na poslední chvíli pak zjedná nápravu prudkým uskočením – vesměs naprosto nečekaným. Ostatní řidiči se snaží mít věž za sebou a tak se dostávají občas do zoufalých situací při pokusu při předjíždění v místech, kde by je to jindy ani nenapadlo.
Čím dále se od věže držíme – tím lépe .

KŮŇ svým chováním silně připomíná věž, ale v mnohém se odlišuje. Pohybuje se na silnici sice rychle a suverénně – zato zcela nevypočitatelně.
Je to mladík, který řídí poněkud omšelý silný vůz do kterého čerstvě přesedl ze staré škodovky, nebo má ještě vlhké razítko v řidičáku a nyní se cítí být pilotem F1 a sní o driftování na kruháku.
Cítí se tak až do první havárie. Pak se změní buď ve střelce , nebo v dámu…
Jsou ovšem koně – kteří zůstanou koni na věky věků..
Od koně se taky držíme co nejdále – je nebezpečný ze všech stran.

STŘELEC jede suverénně, plynule a všemi směry. Do stran ovšem s přehledem a bez velkého rizika. Klasický střelec je pihovatý mladík v tmavých brýlích řídící pick-up s nápisem JOUDA & SYN – VÝROBA PAMLSKŮ ... Pokud ho to nezdrží, napravuje chyby ostatních, pomáhá kolegům střelcům a přivádí k šílenství věže a důchodce na přechodech. Pravidla vesměs dodržuje s výjimkou maximální rychlosti a zákazu zastavení.
Je přijemné jet za střelcem – pokud se ho ovšem udržíme.

DÁMA je úspěšný podnikatel , nebo nóbl panička s jistou úrovní. (neplést s moderníma paničkama v SUV. Mnohdy se pozná rozdíl dáma – kůň už podle vzdálenosti jak daleko sedí od volantu ) Jezdí dlouhá léta. Se znuděným výrazem ve tváři mistrně ovládá svůj luxusní vůz a i když je určitě vybaven zázračnou elektronikou, pokud možno za jízdy telefonuje s telefonem u ucha. Z pravidel silničního provozu dodržuje jen jízdu vpravo a červenou, která už svítí dost dlouho ( tzv. tmavočervenou ) Pokuty do 5.000,-Kč platí hotově a bez smlouvání s výrazem hráče pokeru, který má momentálně pech. Svým chováním dává najevo, že ztracený čas je pro ní daleko věší pohromou, než udělená pokuta.
Vidíme-li dámu ve zpětném zrcátku – je velice moudré umožnit jí předjetí.

KRÁL je zkušený řidič autobusu či TIRáku, jede jistě, plynule, zdánlivě bezohledně – ale ve skutečnosti to s vozem jeho váhy a rozměrů jinak nejde. Přehlíží ostatní řidiče jak družstevní lány, ale ve svízelných situacích obětavě pomáhá. (neplatí pro rumunský kamion) Pomoc od druhého dovede ocenit viditelným poděkováním.
Králům zásadně neprovádíme žádné prasárny, neboť nám to pohotově vrátí i s úroky svým osobitým způsobem.“

Zarazil jsem se. Snad nejsem nudný?


Přeřadím a ruku nechám spadnout na sedadlo vedle mne …

Nic!

Sedadlo je prázdné!

„Blbneš kamaráde!“ Brblám si pro sebe. „Raději se soustřeď na sebe. Situace je vážná!

Není!

Zastav!

Támhle je křoví...!“



.