Být či nebýt zamilovaný?

Zamilovaná to slovo samo o sobě zní krásně,ale co je vlastně ukryto v těchto písmenkách v tom to jednom slově.Je to jako s věci,které vidíme kolem sebe jsou okolo nás ale dokud si je pořádně neprohlédneme a nezjistíme co se skrývá uvnitř vidíme jakoby jenom obal a ne co je v tom obsaženo všechny ty zápory atd. Jéé to je,ale pěkný strom takový krásný,který se jen tak nevidí je něčím výjmečný,není jako všechny ostatní ale přitom je ůplně stejný.Zdálky nás přitahuje krásou je tak neobyčejný,ale přistoupíme-li k němu blíže náhle uvidíme něco co je možné vidět jen při pořádném a důkladném pohlédnutí.Přijdu blíž a vidím,že není tak dokonalý jak vypadal z dálky už není tak krásný a neobyčejný.A takhle je to se vším bohužel i s láskou.Bohužel?Nevím třeba je to zase v něčem dobré když je člověk zamilovaný vidí všechno tak jak chce je šťastný jako by se celí jeho život náhle změnil.Být zamilovaný je krásná věc avšak když je jeho láska opětovaná není-li tomu tak to bolí dvojnásob.Zamilovaný je krásný pocit štěstí,radosti když máte někoho komu na vás záleží kdo se o vás stará,když nepřijdete,i když jste to slíbily a on o vás nic neví rodí se vněm něco jako strach někdo kdo je s vámi pořád je vám nablízku když ho potřebujete.Ale i jako jiné věci má i láska své zápory.Vybírá si daně za doby kdy jste byly zamilovaní a když to všechno skončí následuje bolest,zklamání desítky probrečených dní,nocí a v tu chvíli už není ten co byl vaší láskou.Skončilo to a s tím se člověk musí umět vyrovnat.Zamilovaní říkají věci,které potom jednou strašně bolí npř:zůstaneme spolu na vždy,nikdy tě neopustím a přece když to říkáme víme že se to stejně jednou stane ať chceme nebo ne.Bohužel už i já vím jak láska dokáže bolet a ublížit.A tak přemýšlím nad tím co je lepší?být či nebýt zamilovaný?