Anděl volnosti

Sedí samotná na vysoké skále a slabý vánek jí proplétá vlasy.Nikdo tam není sedí tam sama,nohy skrčené a hlava opřená o kolena a slzy které stékají jedna za druhou a odnášejí sebou tu nesnesitelnou bolest.Obloha zbarvená do černočervené místy až žlutooranžové od zapadajícího sluníčka.Poslední hřejivé paprsky jí dávají malinkatý zbyteček energie.Ale ani ty nepomáhají a nemají takovou sílu jí přesvědčit o tom,že život může být i krásný a je jenom na nás jak ho budeme žít ano život je často nespravedlivý a těžký,ale přesto všechno je tu aspoň jediný důvod proč bojovat a žít.Tím důvodem jsou naši blízcí naši přátelé a lidé,kteří nás berou takové jací jsme a nesnaží se nás násilím měnit a dělat z nás někoho koho nejsme.Neměli by jsme se stydět za to co jsem neměli by jsem skrývat svoje city.Tak jako ona nestydí se za to co je a nestydí se za své city a pocity které jí právě teď tíží.Pláče protože to tak cítí a protože jí slzy zbavují bolesti kterou cítí.Obloha najednou zešedne a začnou zní padat tisíce malých „slziček“.Pomalu zvedá hlavu a kouká na šedou oblohu a vidí,že na světě není sama kdo pláče i nebe začalo plakat co pak ho asi trápí pomyslí si.Svět se jí točí před očima a neví co se sní děje pomalu se ztrácí neví kam má utéct neví kam se schovat.Je jako opuštěné mládě,které si neví rady.Z jejích temných očích utíkají poslední zatoulané slzy.Jsou tak těžké,těžké minulostí,vzpomínek a jejího trápení.Zmateně utíkají a padají po jejích bledých tvářích.Oči rozmazané ruce studené,oblečení promoklé od slz mraků a v hlavě myšlenka.Má nebo nemá?Udělá to nemá důvod proč ne zapomíná však na lidi kteří jí milují a kterým její smrt ublíží.Pomalu se zvedá,stojí pozvedne hlavu a naposledy se podívá na toho kdo pláče sní.Stojí nad nekonečnou propastí naposledy zavře uplakané oči nadechne se a udělá krok,krok do prázdna možná její vysvobození.Padá………znovu jako předtím,ale teď už mrazivý vánek proplétá její vlasy.Cítí se svobodná,uvolněná jako kdyby přetrhala pouta co jí celou dobu drželi v bolesti.Najednou cítí něčí přítomnost několik metrů nad zemí jí do své náruče chytá anděl volnosti.Dopadá do jeho náruče a spolu letí k jedinému kdo sní plakal když byla sama.Odnáší jí a spolu sní i bolest která jí svazovala.Teď snad najde svobodu a volnost.Na její tváři je vidět po dlouhé době usměv,usměv který je důkazem,že je do dlouhé době šťastná.