Sm(a)rtfoun

     Každý z nás má občas pocit, že bez nejnovějších technologií bychom byli úplně ztraceni.
     I Jana si to myslela.
     Byla typickým teenagerem jednadvacátého století, který nedělá celé dny nic jiného, než kontroluje přijaté zprávy na Messíku, posledně uploadované posty na Fb, lajkuje nejnovější příspěvky svých pubertálních kamarádek a každý den s nimi doma nebo někde v baru nafotí stovky selfíček. Ty musí být vždy upraveny pečlivě vybraným filtrem a je samozřejmě také více než na místě, aby byl ten jejich duchaplný kulturní výplod co nejrychleji vypuštěn do okolního světa.

     Svým klídkovým výrazem přímo křičela do světa, že spolkla všechnu moudrost světa a že se nebála odkládat školní i domácí povinnosti, aby tak mohla rodiče svézt na horské dráze emocí tím, že jim svou COOL angličtinou odpovídala na jejich lamentování vztyčeným prostředníčkem a oblíbenou frází: „FUCK OFF!“

     Poté, co se dostala na střední a její nadšení lovatí rodiči ji jako odměnu za onen nadlidský výkon darovali novej phone, kupu COOL hadrů, malovátka a další kravinky, se z ní stala typická kráva, na jejíž „příbuzné“ natrefíte bohužel úplně všude. Fakt, že tímhle chováním začala vytlačovat veškerou svou dosavadní inteligenci a důstojnost ze svého (zatím) neposkvrněného těla (na to se už taky dlouho připravovala), jí vůbec nedošel.
     S příchodem jejího totálního „mámvpičizismu“ si ani neuvědomila, že něco není v pořádku, když jednoho rána zjistila, že ji její chytrej phone přirostl k pravé dlani.
     Její první reakce byla: „COOL! Ty vole, to musím ukázat ve škole!!!“
     Vůbec ji netrápilo, že měla problém s oblíkáním, snídaní (u které její rodiče vždycky chyběli), s ranní hygienou (čistit si zuby levou rukou není zrovna rychlé a efektivní, když jste pravák). Hlavně, že se měla čím chlubit.
     „Ty vole, a jak jsi k tomu přišla?“
     „Normálně jsem se probudila a už to takhle bylo.“
     „Ty vole, to není fér. Já chcu taky jako…“
      Obdivné pohledy jejích spolukraviček směřovaly k její pravé dlani, ve které ležel přirostlý mobil. Vlastně přirostlý byl ráno. Ale teď v pravé poledne se jakoby přímo propadal do její ruky a stával se pomalu její součástí. Byl už tak hluboko, že když měla Jana tu ruku položenou hřbetem nahoru, vypadala naprosto normálně.
      Ke konci vyučování se ale začaly na její dlani směrem od mobilu vytvářet podivné tmavé skvrny, i ty ale Jana ignorovala.
      Večer umřela na otravu krve.