A tak tu jen sedím a...

A tak tu jen sedím a přemýšlím. Prý už jsi zapomněl, vymazal sis mě ze svého života a nevezmeš mě zpět. Kde jen byla ta chyba?
Už asi po tisíci zvedám telefon, ale ty se mnou nechceš mluvit, prý už mě neznáš.
Jsem to porad já, i když mě ráno míjíš na ulici, i když mě odpoledne neznáš ve frontě na kávu.
Znám tvoje jméno a vím že když přemýšlíš hraješ si s vlasy nad levým uchem, presto se mi do telefonu ozývá jen: ,,Volaný účastník je dočasně nedostupný.,,
Do srdce se mi vkrádá smutek a osten žárlivosti mě zraňuje vždy, když se usměješ na jinou. Na mě se neusmíváš, na mě se nedíváš. Na mne jen křičíš.
Já také křičím, volám tvé jméno, ale nic než ticho mi neodpoví...
Kde jsme zůstali? Kde jsme teď a kam se poděli ti dva, kterým svět nabízel sebe a oni byli jako jeden?
Vyčetl jsi mi že jsem příliš chladná, ale když večer hořím touhou po tobě, ty nepřicházíš...
Trvalo mi dlouho než jsem to mohla vyslovit a když to teď dokážu ty už mě neslyšíš... Miluji tě a nikdy už nezapomenu..Miluji tě a nikdy to už jinému neřeknu...
A tak tu jen sedím a přemýšlím.
Sklenička od vína leží rozbitá na stole a moje bezvládná ruka kousek od ní... Usínám. Miluju tě a naposled to řeknu na hlas. Nejdřív ale zavřu oči a zašeptám to do ticha,tebe budu vnímat až později...

* * *

Tak tu jen stojím a přemýšlím. Když jsem tě potkal, byla jsi zářivým andělem mých dní, smála jsi se na všechny kolem a slunce dělalo tvé vlasy zlaté. Dnes je bouřka a já se bojím že víš jak moc mi scházíš. Stojím před tvými dveřmi a bráním se zaklepat, pustila by jsi mne dál?
Vyčetl jsem ti v hněvu tolik věcí, ale chtěl jsem jen maskovat jak moc se bojím že o tebe přijdu. Chtěl jsem byt nezávislý a ty jsi pro mne byla vším. Nechtěl jsem aby jsi mne kdy opustila a tak jsem se rozzlobil, když jsem opouštěl já tebe.
Ty jsi pro mne slunce a když dýchám doufám že ucítím tvou vůni. Fialky a maliny..ty jsi moje všechno. Ale když tě ráno míjím na ulici neusmíváš se. Bojím se. Bojím se i když odpoledne čekáme na kávu, zkouším ti volat, ale ty máš obsazeno...
Když prší pláčeš, chtěl bych tě utěšit, ale srdce mi dělá kotrmelce když vidím jak se bavíš s jinými. Chtěl bych být s tebou když je bouřka, protože vím že miluješ blesky. Chvěješ se a když hřmí tulíš se ke mě, ale má náruč je dnes prázdná a venku zuří bouře našeho života..
Trvalo mi dlouho než jsem se odvážil, ale teď vím, že bez tebe nejsem já.
Tak tu jen stojím a přemýšlím. Řeknu ti to znovu a dnes to budeme cítit oba...Miluji tě a nikdy to nebude jinak, miluji tě a naposled to vyslovím nahlas, ale nejdřív ty zavřeš oči...
Sklenička od vína leží rozbitá na stole a kousek od ní tvá bezvládná ruka, ta má je hned vedle...Usínáme.
Milujeme se a naposled si to říkáme nahlas. Sebe budeme vnímat až za chvíli, teď se jen cítíme...celou noc a celé dny. Svět nám nabídl sebe a my jsme jedno.
Ty, já a my.